Rozhovor se Steffenem Kummererem z Obscury

Ve středu 26. 02. 2025 jsme měli možnost vidět Obscuru hrát pořádný kus jejich nového alba ‘A Sonication’, které vyšlo začátkem února. To, co Obscuru odlišuje od ostatních tech - death metalových kapel, je zvuková konzistence a čistá vypočítavost, kterou kapela vkládá do každé ze svých osmi desek. Tentokrát vás rychlý 39 minutový opus dostane headbangingem od začátku do konce. Není to něco, co bych úplně osobně tvrdil, ale potvrdil to dav pražské metalové komunity, který se ve všední den večer sešel v klubu Futurum, aby si poslechl propracovaný a čistý death metal vysoké kvality.

Před koncertem jsme měli možnost promluvit si se Steffenem Kummererem z Obscury a probrali jsme s ním nové album, turné, logistiku a něco málo o vybavení.

 

Miguel (Metal Heart Radio): Tohle jsou poslední dva termíny, které zbývají do konce turné. Jaké byly zkušenosti s novými písněmi z alba ‘A Sonication’?

Steffen Kummerer: Jaké byly zkušenosti s novými písněmi z alba ‘A Sonication’? No, abych byl upřímný, několik nových písní funguje naživo mnohem lépe než na desce.

 

MHR: Opravdu? 

SK: Jo, hlavně ‘Silver Linings’, ‘Evenfall’ a ‘The Sun Eater’ je směšně super, nikdy nevíš, když vydáváš novou desku, nevíš, jak lidi přijmou písničky naživo, ale zatím je to opravdu, opravdu super. Každý večer hrajeme čtyři nebo pět písniček z nové desky, vždycky se soustředíme na nové album, a to funguje super dobře, abych byl upřímný.

 

MHR: Jakou písničku z nového alba hrajete nejraději? 

SK: Řekl bych ‘Silver Linings’, protože se v ní toho děje hodně, je to taková hra mezi oběma kytaristy, navíc živě, takže je to spíš takový sólový souboj o leadera každou chvíli, je to hodně interakce na pódiu, takže to není jenom jako kapela, která hraje svoje věci, ale je to spíš taková hra tam a zpátky, a je to fakt super a ukazuje se, že to docela dobře funguje.

 

MHR: Jedná se o druhou část konceptu trilogie. Jak tato témata z ‘A Valediction’ souvisejí s novým albem? 

SK: No, když se nad tím zamyslíš v barvách. První ‘A Valediction’ byla bronzová, tohle je stříbrná, další bude zlatá. V ‘A Valediction’ se řešilo loučení, loučení jako, víte, ukončení jedné kapitoly. Tahle je spíš reflexivní, takže je trochu introvertnější, místy melancholická a další uvidíme. Takže takhle jsem to dal dohromady. 

 

MHR; Už se na té nové kapitole nějakým způsobem pracuje? 

SK: Ne, v současné době jsme právě vydali nové album. Soustředíme se na něj, samozřejmě sbírám nápady na texty, na výtvarné práce, pokaždé na hudbu, ale hudbu zatím psát nezačínám. Na to je ještě příliš brzy. 

 

MHR: Jediná věc, která mě na tomhle albu překvapila, bylo určitě to, že má 39 minut. Je to opravdu krátké. Můžeš ho poslouchat celé v autě cestou do práce, pokud máš 40 minut dojezd, proč dělat album tak krátké?

SK: Abych byl upřímný, na ‘A Valediction’ jsme měli 11 písní a mám dojem, že poslední třetina alba se nedočkala takového uznání, jaké by si zasloužila. Takže všechny písničky na albu jsou dobré, ale řekli jsme si, že písničky na samém konci nebyly tolik poslouchané, takže možná bylo zajímavější mít album, které řekne všechno, co je třeba říct, bez výplní. To byl celý záměr, takže minule toho bylo trochu moc, tohle je možná příliš krátké.

Takže uděláme další album, které bude mít 45 minut, a pak to bude jakoby vyvážené. Člověk nikdy neví.

Navíc, pokud jsi sběratel zejména vinylů, tak když máš dlouhé album, musíš vytisknout dvojvinyl a ten je pak mnohem dražší, takže někdy máme jedno LP, někdy máme dvojvinyl. Ale přišli jsme na to, že sběratelé dávají přednost jednoduchým LP, to je prostě jednodušší.

 

MHR: Nové album jste opět nahrávali ve studiu Fredman v Göteborgu s Fredricem Nordstormem. Jak probíhalo nahrávání tentokrát? 

SK: Když pracujete na sólových nahrávkách, na sólových kytarách, nepotřebujete k tomu inženýra, ale trvá to tak dlouho, že si raději dopřejete trochu času a třeba den volna mezi tím. Takže to spíš pomůže dokončit album dříve. Spolupráce s Fredrikem je naprosto fantastická. Má za sebou dlouhou producentskou historii, pracoval se všemi těmi velkými jmény (Architects, At the Gates, Bring Me The Horizon), je to nekonečný seznam. Ale je to tak skvělá osobnost, se kterou se dá trávit čas, je to opravdu člověk, se kterým je prostě radost pracovat, ale i radost sdílet čas, a to je pro mě velmi důležité. Nejde jen o to, jestli je někdo dobrý inženýr, ale také o to, jak spolu pracujete. 

 

MHR: Sami z Kreator teď pracoval i na ‘A Sonication’, jak došlo k této spolupráci? Tedy kromě toho, že jste Němci. 

SK: To bylo vlastně díky Nuclear Blast, pomohli nám, protože jsem hledal někoho pro tenhle poslední sólový souboj, a pokud znáte předchozí album, začali jsme s ‘Forsaken’, které má podobný sólový souboj, také wah-wah zvuk na samém konci, a tak v podstatě začalo první album trilogie a skončilo druhé album. Takže to je takový malý “easter egg”. On je takový vkusný kytarista se svými linkami, je to opravdu, opravdu super. Je to spíš takový otevřený rockový konec. Něco podobného jsme kdysi udělali na Cosmogenesis. Taky je tam ta závěrečná část poslední písničky, s dlouhým, dlouhým, dlouhým fade-outem, a v živé úpravě jsme přidali dlouhé, dlouhé sólo, a to je nějak super. Přidává to nějakou epičnost a máte souboj sól s dlouhým, dlouhým, dlouhým fade-outem, a to je podle mě prostě super.

 

MHR: Bylo by zajímavé vidět, kdyby se naskytla příležitost vidět tuhle část naživo s vámi a Samim. Třeba někde na festivalu, který by jste zakončili společným hraním s Kreator nebo tak něco.

SK: Rád bych, taky bych rád udělal When Stars Collide s Björnem Stridem (Soilwork, Night Flight Orchestra). Ale ještě se nám nepodařilo jet spolu na turné nebo hrát na festivalu ve stejný den, ale pořád je to na seznamu. Myslím, že by to bylo opravdu hezké a opravdu, opravdu hezké pro všechny, kteří takové věci vidí. 

 

MHR: Co se týče změn v sestavě v průběhu existence Obscury. Mělo to vliv na změnu základního zvuku kapely? 

SK: Ani ne. Vždycky to byla ta samá kapela, a když se jen ohlédneš zpátky, jsme velmi, velmi, velmi konzistentní kapela. Vydali jsme už osm alb a svůj charakteristický zvuk jsme našli už před mnoha lety a držíme se ho. 

 

MHR: Zajímalo by mě to, protože dnes často vídám komentáře, že Obscura "změnila zvuk", že se trochu rozmělnila, je méně technická a pomalejší. Jak se na to díváte vy? 

SK: Já opravdu nemyslím na rychlost nebo něco podobného, spíš na to, abychom byli autentičtí a hráli hudbu, která se nám líbí. Víš, že se bavíme o death metalu, ne? Takže... myslím, že by lidi dost naštvalo, kdyby ses snažil vymýšlet hudbu pro určitou scénu nebo tak něco, já prostě hraju hudbu, která se mi líbí, a když si poslechneš nové album, porovnáš ho s předchozím, to je jasný příběh, intuitivní, pro mě je to úplně v pohodě, a vždycky se najdou lidi, kteří řeknou, že tohle nezní tak nebo tak.

Když jsme vydali Cosmogenesis, lidé mi říkali; "udělali jste něco úplně jiného než předtím". Když jsme vydali Akroasis, říkali; 'to album stojí za hovno'. Tohle vidíš vždycky a pak stačí ty písničky zahrát naživo a lidem se to líbí.

 

MHR: Jedna věc, která mě v poslední době přitahuje, jsou změny v logistice a to, jak se mění celý turné průmysl, například teď máte na turné Skeletal Remains.

Přitom to měly být Rings of Saturn, ne? Která musela z turné vypadnout kvůli nějakým problémům s vízy a daněmi. Také jsme svědky prodlužování doby platnosti víz a poplatků ve Spojených státech. 

Takže někteří lidé kvůli tomu od turné upouštějí. Jaký je váš názor na celou tuhle byrokracii, která se v poslední době děje například ve Spojených státech? 

SK: No, když se podíváš do zákulisí, je čím dál těžší udržet kapelu na turné v chodu, všechny ty obrysy, všechna politika tě ovlivňují. V Evropě například brexit zasáhne všechna turné.

Je to takový problém odehrát jeden, dva nebo tři koncerty ve Velké Británii, ale my tam chceme hrát, protože je tam spousta fanoušků, to samé ve Spojených státech. Hrát tam s vízy byl vždycky problém, potřebujete víza i do Indonésie, Japonska, Koreje nebo dalších zemí. Ale do USA je to velmi, velmi obtížné a velmi, velmi drahé, a teď je to stále obtížnější a dražší, protože časy, jak jsem slyšel, jsou mezi 8 a 10 měsíci, to je dlouhá příprava, a pak se zvyšují ceny poplatků. Takže to kapelám tak nějak ztěžuje plánování turné nebo dokonce plánování festivalu.

 

MHR: Vzpomínám si, že před pěti lety jsi přišel s vlastní custom kytarou ESP. Pořád používáš stejnou kytaru, stejný styl, že? 

SK: Jo, pořád hraju na stejnou kytaru.

 

MHR: Jak se cítíš teď, když jsi natočil dvě alba se stejným nástrojem? Stále máš pocit, že to splňuje tvá očekávání? Je něco, co bys na něm potřeboval doplnit?

SK: Abych byl upřímný, ten nástroj mám rád. Myslím, že jsem s ním odehrál zhruba 200 koncertů a nahrál alba a hraju na něj každý den i doma, takže je to moje kytara na cesty. Hraju na ni každý den. Je spousta drobných detailů, které bych možná chtěl trochu změnit, co se týče vyvážení a všeho ostatního, ale pracujeme také na nové kytaře.

 

MHR: Aha! Ty vyvíjíš novou? 

SK: Ano, různé barvy, různá dřeva. Ale to už je na ESP. Víš, já mám jen jednu kytaru.

 

MHR: Ta se dávala dohromady asi deset měsíců, že? 

SK: Jo, dát dohromady, ale včetně plánování to byly zhruba dva roky, takže teď si myslím, že čekací doba je mezi 12 a 18 měsíci, takže možná koncem tohoto roku, začátkem příštího, bude nová kytara. Kytary, které dostávám, vždycky souvisí s artworky k deskám, takže ta červená, kterou jsem měl, vznikla během cyklu Diluvium. Teď dostanu novou, jako stříbrnou jiskru, velmi, velmi zajímavé barevné odstíny. Takže bude fakt super.

 

MHR: Po tomto turné budete mít volno a pak pojedete do USA s velkou sestavou na Shred Fest Tour s Atheist, Origin, Decrepit Birth a Fractal Universe.

Jaký máš pocit z tohoto nadcházejícího amerického turné?

SK: Na to se těším, protože většinu těch kapel známe a myslím, že pro tuhle niku, myslím tím, že máme metal jako niku, máme death metal a máme tuhle technickou progresivní bublinu, ve které se pohybujeme, a ohlasy jsou opravdu, opravdu super, třeba od našich promotérů, pořád dostáváme nabídky, víte, jsou tam nějaké termíny mezi tím, které nejsou zabookované, a tam nás promotéři oslovují, abychom je zaplnili. Chtějí si zarezervovat koncerty, a to je opravdu skvělé. Takže si myslím, že to bude zábavné turné. Budeme sdílet autobus s Atheist a Fractal Universe a ostatní kapely budou sdílet druhý autobus. Moc se na to těším, ohlasy jsou super, kapely jsou fajn. Taky jsme změnili pár věcí, takže žádné kecy o egu. Je tam třeba jeden backline, který všichni používají, jedna produkce a nenabízíme VIP vstupenky. Neděláme to proto, že budeme nabízet setkání zdarma, pokud jsi fanoušek, tak to vidím a sbíráš vinyly, cédéčka nebo cokoliv jiného a přijdeš a zaplatíš lístek. Neměli byste za to platit něco navíc. 

 

MHR: Co plánuješ dalšího na rok 2025, když už je album venku? 

SK: Na červenec máme ohlášené asijské turné. V září jedeme taky turné, takže máme celkem do roku 2027 naplánováno asi 13 turné, žádné přestávky, nikdy.

 

MHR: Steffene, moc ti děkujeme za čas, gratulujeme k novému albu a těšíme se, až ho dnes večer uvidíme naživo.

SK: Děkuji ti za rozhovor, užijte si show.

 

Foto: Arrakis Art