Rozhovor se skupinou Witchorious
Witchorious v letošním roce (2024) vydává své první dlouhohrající album od svého vzniku. Máme zde doom metal ale tak nějak trochu jinak zahraný, jinak uchopený. A zde nějaké ty otázky a odpovědi ohledně kapely, hraní a tohoto alba.
Alan – Ahoj kapelo. Od jakého roku existujete? Píšete vznik rok 2019. To je kdy jste se poprvé setkali? Nebo kdy jste skupinu spustili?
Antoine Auclair - Ahoj Alane! Ano, kapelu jsme založili koncem roku 2019, ale už jsme se znali. Paul a Lucie jsou vlastně bratr a sestra a už jsme spolu měli jiné kapely, trochu nás to nudilo, co jsme dělali. Chtěli jsme vytvořit něco temnějšího, s větším prostorem pro basu a bicí, aby to znělo těžce a aby bylo možné mluvit o problémech, které jsme měli na mysli. Takže jsme začali s tímto projektem, myslím, že jsme se pojmenovali „Witchorious“ kolem prosince 2019.
Alan – Název Witchorious není odvozen jen od čarodějnic, a čarodějnictví. Vy jste jej pojali trochu hlouběji ano?
Antoine Auclair - Ano, ve skutečnosti jsme si chtěli pohrát s klišé kolem čarodějnictví, toto jsme chtěli vložit do naší hudby a vytvořit něco jedinečného. Chtěli jsme, aby naše jméno shrnovalo poselství našich textů. Vzhledem k tomu, že jsme již v našich písních začali rozvíjet postavu Čarodějnice jako představitele bojovnice proti útlaku, chtěli jsme jí vzdát hold: byla by „slavná“. Smícháním obou částí "witch" a "glorious" vzniklo "Witchorious".
Alan – Co se týče formy hraní. Tak ani svou formu doom metalu nemáte v zaběhlém zvuku doom metalových kapel. Toto by nás mohlo trochu více zajímat.
Antoine Auclair - No, vyrostli jsme na spoustě doomových a heavy metalových kapel. Black Sabbath, zvláště, byli vždy jednou z našich oblíbených kapel, ne-li největší. Takže bych řekl, že způsob, jakým píšeme, je jimi hodně ovlivněný. Také milujeme spoustu nových doomových kapel jako Electric Wizard, Monolord nebo Windhand, díky kterým jsme jasně chtěli znít fuzzier, s důrazem na baskytaru. Na druhou stranu také posloucháme spoustu modernější hudby jako nu metal, post metal, metalcore, které nás také inspirovaly v mnoha dalších směrech zvuku. Myslím, že v našem zvuku jsme stále docela tradiční, velmi stoner doom / heavy metal, velmi vintage se spoustou reverbů, máte zde také náznaky modernějších nápadů s bicími, ječícími vokály a refrénem na kytaře.
Alan – Od svého vzniku jste vypustili mezi lidi jedno EP a dva singly. Proč jsme čekali tak dlouho na kompletní album?
Antoine Auclair - Když jsme založili kapelu, začali jsme to brát hodně vážně, i když stále jako koníčka. Chtěli jsme a i uhnuli trochu jiným směrem. V roce 2020 jsme zamýšleli napsat druhé EP, ale pandemie Covid-19 udělala pauzu pro všechno. Myšlenku EP jsme odložili, protože jsme chtěli při jeho vydání koncertovat, což v roce 2020 ve skutečnosti nebylo možné. Během blokování jsme začali psát nové písně a postupně se projekt EP proměnil v LP. Měli jsme pocit, že máme něco dobrého, co se nám moc líbilo, a tak jsme si dali čas na dokončení písní, dokud jsme nebyli opravdu spokojeni, pak jsme našli to správné studio. Vše jsme pečlivě nahráli a smíchali v prosinci 2022. Nakonec, protože jsme to chtěli vydat co nejprofesionálnějším způsobem, dali jsme si čas na hledání toho správného partnerského labelu a tady to máme: připraveno k vydání v únoru 2024!
Alan – Hrajete ve třech členech. Vyhovuje vám to? Nebudete brát další?
Antoine Auclair - Ano, to nám vyhovuje! Vždy jsme byli velkými fanoušky tříčlenných kapel, protože velmi často znějí velmi dobře, přestože jsou jen tři! Čím méně hudebníků máte, tím důležitější je vše, co hrajete. Protože nemáte tři kytaristy, kteří by hráli rytmus a harmonizovaná sóla, musíte věci odstranit a hodně zapracovat na dynamice, díky čemuž je to tak syrové a silné. Je také jednodušší organizovat a společně vycházet, když jste jen tři. Opravdu chceme udržovat a rozvíjet toto vzácné spojení mezi námi, takže si nemyslím, že bychom brzy někoho přidali... Určitě bychom rádi měli na budoucích deskách hosty, ale ne stálé členy.
Alan – Zpět k albu. Textová část alba? Čím se zaobíráte v textech? Ono nemáte tam jen kult temna atd.
Antoine Auclair - Kult temnoty je tu především proto, aby nastavil doom atmosféru, kterou milujeme, a pohrál si se všemi klasickými prvky, které hojně používáme jako metafory. V albu se věnujeme různým tématům kolem duševního zdraví, řešení deprese, smíšených pocitů ze života v tomto světě, jaký má smysl být tady, jak těžké je být někým dobrým v závislosti na situaci. Několik písní je o vzpouře proti tomuto systému, ve kterém mají bohatí tolik moci, o tom, jak námi politici opovrhují... Jsou tam také tři písně, které hovoří o tom, jak špatně jsme na tom s ekologickými problémy, sexuálními predátory a chlapem, který upadne do mix fanatismu a šílenství, aby našel smysl svého života.
Alan – Nejsem si jist, snad se nemýlím. Některé texty co máte o huuuu huuuu čarodějové, ďábel atd, přijde mi to že vše berete spíše jako vtip. Což z mé strany jen dobře.
Antoine Auclair - Ano, určitě. Většinu textů píši já a jak jsem řekl, spoustu těchto okultních věcí používám jako metafory. Všichni tři milujeme death / doom / dark metal a horory, takže bylo pro nás přirozené vytvořit něco z této kultury. Nejsme věřící, ale vždy nás fascinuje, jak se tolik lidí při vysvětlování všeho rádo spoléhá na náboženství. To mě jen nutí používat náboženství k rozhovoru se společností a dát jim satana za přítele, haha. V metalu je taková věc, myslet to vážně s ďáblem a peklem, vypadat zle a hnusně... Milujeme to, ale někdy nás to rozesměje, tak jsme si řekli: "Lidičky, děláme metalové album, pojďme do toho až do konce!"
Alan – Album jste točili + nahrávali kde? Jak dlouho to trvalo – 4 roky?
Antoine Auclair - Psaní všech písní trvalo asi dva roky, pak jsme doma nahrávali spoustu demáčů skoro 6 měsíců. Nakonec jsme vzali náš materiál do studia Sainte-Marthe v Paříži, abychom nahráli se skvělým Francisem Castem, který je expertem na metal ve Francii (produkoval alba pro Hangman's Chair, Bukowski, Pogo Car Crash Control...). editace trvala asi 4 týdny, což byla obrovská a příjemná doba, kdy jsme měli možnost vyzkoušet spoustu věcí. Míchání a mastering zabralo ještě týden, celkem je to tedy zhruba měsíc.
Alan – Nahrávku jste posílali na různé místa? Různé vydavatelství? Nebo jste byli rovnou s Argonauta records domluveni na vydání?
Antoine Auclair - Poslali jsme album asi patnácti vydavatelstvím, protože jsme opravdu chtěli najít partnera pro vydání. Měli jsme několik nabídek, nakonec jsme si vybrali Argonauta Records, protože jsme si mysleli, že je to nejlepší pro naši strategii. Chci říci, podívejte se na jejich portfolio! Sledujeme je už docela dlouho a byli jsme šťastní, když jsme dostali jejich návrh.
Alan – Ohledně hudby. Komplet jste to tvořili sami? Nebo vám někdo pomáhal?
Antoine Auclair - Píšeme všechny písně. Většinou vymyslím nějaké kytarové riffy, které předložím ostatním, a oni si vyberou, co se jim líbí. Poté začneme jamovat společně s basou a bicími. Nakonec přidám texty a zkouším nějaké vokální melodie. Společně dolaďujeme strukturu, dokud nemáme pocit, že jsme hotovi. Nyní, když jsme album dokončovali, Francis nám pomohl s některými strukturami, ořízl pár nápadů nebo sem tam přidal koření.
Alan – Ještě k tvorbě. Vy nejdřív uděláte text, zpěv a na to pak stavíte hudbu?
Antoine Auclair - Spíš ne. Vždy si zapisuji potenciální texty, pointy, které mě napadnou, a šetřím si je pro budoucnost. Když pak vytvoříme píseň, začneme od hudby a já začnu zkoušet vokální linky a přemýšlet o textech, buď od začátku, nebo pomocí některých nápadů, které jsem si poznamenal. Texty a vokální melodie se obvykle hodně předělávají, dokud nejsme s výsledkem spokojeni.
Alan – Je to vaše prvotina, kam krom Francie vaší tvorbu pojedete předvést? Koncerty/festivaly?
Antoine Auclair - Je to poprvé, co děláme tak velké album a tolik koncertů. Prozatím jsou všechna vystoupení, která rezervujeme, ve Francii. Nemůžeme se dočkat, až vyrazíme do zahraničí. Doufejme, že se nám to podaří v tomto roce 2024, možná začneme Belgií a Německem.
Alan – Česká republika nebo Slovensko, sem nemíříte?
Antoine Auclair - Byli bychom rádi! Momentálně se to neplánuje, ale turné po východní Evropě by pro nás znamenalo velký úspěch, dělají to všechny dobré kapely. Česká republika a Slovensko jsou určitě místa, kde bychom si rádi zahráli.
Alan – Znáte nějaké České nebo Slovenské skupiny?
Antoine Auclair - Abych nebyl upřímný, minulé léto jsem narazil na Cosmic Lord, velmi ambientní.
Alan – Jak si vůbec stojí metalová hudba (doom skupiny) ve Francii? Má tam nějaké zázemí?
Antoine Auclair - Francouzská doom scéna je podle mého názoru poměrně malá, ale velmi aktivní, zejména díky jejím úzkým vazbám na stoner komunitu. Existují skvělé kapely, které můžete objevit, od čistého tradičního doomu jako Barabbas, Conviction nebo Father Merrin až po výstřednější rozbředlé hybridní bestie jako Clegane nebo Fatima. Obecně jsou francouzští fanoušci stoner doom metalu velmi nadšení a podporují ji, chodí na všechny koncerty, milují headbang... Francie je rozhodně země, která miluje undergroundový metal!
Alan – Jen pro zajímavost. Na kterou akci co jste odehráli, vzpomínáte nejraději?
Antoine Auclair - Na naše koncerty máme hodně dobrých vzpomínek, příkladně loni v listopadu jsme si na Westill Festu opravdu užili. Bylo to poprvé před tolika lidmi a dav byl velmi vstřícný. Personál tvoří zapálení mladí lidé, kteří by pro vás udělali vše, abyste měli dobrý zážitek. Měli jsme tu čest sdílet pódium s neuvěřitelnými kapelami jako Mars Red Sky, Stonus, Kadavar... Takový sen!
Alan – Snad se někdy uvidíme, potkáme. Díky za rozhovor a ať se daří.
Antoine Auclair - Děkuji moc Alane, bylo zábavné odpovídat na tvé otázky. Děkujeme za podporu, přejeme jen to nejlepší a nemůžu se dočkat, až se spolem sejdeme!
Na otázky odpovídal Antoine Auclair - kytara/zpěv Witchorious.
Foto - Brian Downie
https://linktr.ee/witchorious
https://www.facebook.com/Witchorious/
https://witchorious.bandcamp.com/album/witchorious-2
https://www.instagram.com/_witchorious_/
