Rozhovor se skupinou the Fods

Velmi zajímavou a rozmanitou skupinou z UK jsou the Foods, a my si je probereme ať se s kapelou také seznámíte. Hudbu mají místy až vtipnou. Nejen vtipně zajímavou.
Alan – Ahoj bando, odkud jste?
Rob - Původně pocházíme z Warringtonu, což je mezi Liverpoolem a Manchesterem v severozápadní Anglii. Všichni tam pořád jezdíme, no jo, druhý Fod v té oblasti bydlí a i několik dalších kluků, kteří se objevují a vystupují z Fods kolektivu, žijí stále v severozápadní Anglii.

Alan – Jak jsem napsal v hlavičce tohoto rozhovoru. Vy hrajete směs různých žánrů, kde si každý může přijít na své. Jak to tedy je?
Rob - Ano, tak to chceme. Začínali jsme jako indie punk rock a stále se občas vracíme k typografii. Píšeme, co nás napadne, písně se vyvíjejí za pochodu. Vždy záleží na tom, který zpěvák, nebo člen skupiny se chce jakým způsobem vyjádřit.

Alan – Ještě zůstaneme u té směsi. Některé skladby a to je pro mě hodně zajímavé. Máte příkladně začnete v alternativě a přejdete do indie, další skladba je heavy rocková kde najednou začnete mydlit punk a vrátíte se opět do heavy rocku atd.
Rob - Ano, a myslíme si, že se nám to daří dobře. Každá píseň má svůj vlastní život. Záleží také na náladě, v jaké se nacházíme, a na tom, jak texty působí. Neexistuje žádný skutečný vzorec, texty nabývají tvaru postupem času.

Alan – Uvedli jsme heavy rock, indie, punk, alternativ rock, co tam máte dál?
Rob - Je tam bluesová písnička, trochu klasického rocku a jednu písničku jsme zremixovali do trip hopového stylu. To sice není naše práce, ale milujeme to. Taky máme jednu skladbu zremixovanou EDM producentem.

Alan – Myslím že svou tvorbu berete vážně, ale zároveň vtipně. Prostě vtipně zajímavou. Vtáhněte nás do své tvorby.
Rob - Bereme to vážně, chceme produkovat dobrou hudbu, zároveň to je koníček. Pokud vás koníček nebaví, pak nemá smysl se jím zabývat. Doufáme, že se to projevuje i  v našem zvuku. Sami sebe jako lidi rozhodně nebereme nijak zvlášť vážně, jsme hrdí na to, co the Fods zatím vytvořili.

Alan – Kdo kapelu tvoří? Na co hraje? 
Rob - Kapela, je v podstatě stará. Hudební pomoc získávám od lidí, na které se v různých fázích spoléhám. Alan, Ez a Ben se podílí na skladbách Fods. Snažím se zapojit různé vokalistky v závislosti na zvuku písně. Zatím se zdá, že to funguje dobře.

Alan – Členové skupiny hrají, nebo hráli ještě v něčem jiném?
Rob - Ez byl původním členem Don’t Argue už ve školy. Ben nahradil našeho původního bubeníka a jak se Don’t Argue rozpadli, proměnili se ve Flawed a Alan byl v Flawed nedílnou součástí. 

Alan – Oč se opíráš v tvorbě a textech?
Rob - Představivost. Píšu jen velmi málo o situacích z reálného života. Raději si ve svých slovech zachovávám pocit předstírané víry. Samozřejmě se zde odkazuje na situace, ale ty jsou obvykle z pozice juxtapozice, takže pravděpodobně pocházejí ze situací, které jsem pozoroval, spíše než z osobní zkušenosti.

Alan – Podobná otázka. O koho se opíráte v hudbě? Z koho vycházíte?
Rob - Hudba vychází ze srdce a z mysli. Pokud něco zní dobře, použijeme to. Například pro „A Matter of Time“ Al používal bonga a nebyl si jistý směrem, ale jak jsme ji doplnili, hráli silněji s basou, stala se z ní skladba, která existuje dodnes. Vždycky ji zpochybňujeme a snažíme se ujistit, že i když se snažíme trochu diverzifikovat, stále má zvuk, který nám vyhovuje.

Alan – Pojďme na vaše alba. Jak vy to tam tedy máte. Něco vyšlo fyzicky, něco jen digitálně. A kde mohou eventuálně naši čtenáři k vaší hudbě přijít?
Rob - Veškerou naši hudbu najdete na našem Bandcampu. Snažíme se lidem nabídnout různé možnosti, protože mít fyzický vinyl je stále něco, s čím se hudební nadšenci hodně ztotožňují. Na druhou stranu, pro nezávislé umělce je velmi drahé vydat vinyl. Osobně miluji vinyl, který vyrábíme, a Al odvádí skvělou práci při shánění nejlepších materiálů, nejlepších nabídek a pak i těch nejlepších firem, které nám ho vydají.

Alan – Jak jste na tom s koncertováním? Kde všude jste hráli?
Rob - Bavíme se o tom, ale logistika, obzvlášť s ohledem na množství zpěváků, které máme, by to značně ztížila. Úplně jsme to nevyloučili a byl by to pro nás velký milník, ale alespoň v tuto chvíli je to ještě daleko. Zatím nehrajeme.

Alan – A co zahraničí? Už jste byli?
Rob - Ne, pokud se nám to někdy podaří, pravděpodobně bychom jeli po Velké Británii a USA.

Alan – Když už jsme u zahraničí Čechy a Slovensko znáte? A nějakou skupinu z těchto dvou zemí znáte, nebo zpěváka? Třeba Miro Žbirka?
Rob - Podívám se na ně, pořád hledám novou hudbu. Máme rozhlasový pořad, takže hledání nových a zajímavých umělců je naší prioritou. Mimochodem, Bratislava je jedno z mých nejoblíbenějších měst. Když jsem žil v Londýně, byli jsme tam několikrát a vždycky jsme se skvěle bavili.

Alan – Pokud by jsi měl k nějakým kapelám přirovnat the Fods, které by to byli?
Rob – Asi jako The Clash. Dělali rozmanitou hudbu, měli absolutní klasiku, ale měli i skladby, nad kterými si lidé trochu lámali hlavu. Jejich zvuk byl jedinečný, průkopnický a ikonický. V dnešní době je těžké být průkopníkem, to na nich miluji a rozhodně si od nich bereme trochu inspirace.

Alan – Proberem název. Proč jste si dali the Fods? Už to naznačuje formu vtipálků.
Rob - Čtvrť Warringtonu, odkud Al pochází, se jmenuje Orford. S warringtonským přízvukem se vyslovuje „Orfod“. Takže vynechali jsme „Or“ a zůstal „Fod“.

Alan – Skladby vypouštíte ven postupně, což je v pořádku, tak se nebudu ani na toto ptát. Co nového pro rok 2026 myslím tím tour po Evropě, nebo nějaké videoklipy. Nenarazil jsem na mini movie. Jak to máte?
Rob - Písničky vydáváme, jakmile jsou hotové. Z alba, které očekáváme jako 10 skladeb, jsme vydali 8 skladeb, takže nám zbývají 2 k dokončení. Máme asi 5 nebo 6 skladeb v různé fázi dokončení, takže v roce 2026 očekáváme vydání dalších 2 skladeb z tohoto alba, vydání alba, natočení vinylu na oslavu a připomenutí všech, kteří se na něm alespoň trochu podíleli, a pak se přesuneme k vydání, které budou tvořit album číslo dvě. Také možná, vydáme vánoční album. O tom více později.

Alan – I já se rád zasměji. Máte nějaké vtipné zážitky s kapelou z natáčení skladeb? Z hraní na koncertech, nebo festivalech? Z cest na koncert?
Rob - Protože jsme už mnoho let nehráli koncerty a nahrávali jsme na dálku, už se často nesetkáváme na stejném místě. Koncert, který mi utkvěl v paměti, i když velmi mlhavě, je ten, kdy jsme hráli v The Buttery na Nottinghamské univerzitě. Muselo to být někdy v roce 1994. Předchozí bitvu jsme vyhráli, takže jsme obhajovali titul, což znamenalo, že jsme byli hlavní hvězdou. V 11 hodin dopoledne jsme měli zvukovou zkoušku a na pódium jsme vystoupili až ve 22 hodin, takže jsme mezitím popíjeli. Než jsme vyšli na pódium, trápili jsme se s tím, jak správně zapojit nástroje do zesilovačů. Rozhodně jsme zapomněli slova našich vlastních písní. Jedenáct hodin popíjet před koncertem se nedoporučuje!

Alan – Na který koncert nejraději vzpomínáš a proč?
Rob - Pravděpodobně první koncert, k EP Don’t Argue. Bylo to na naší staré střední škole. Odehráli jsme tři vlastní skladby a dva covery. Tyhle originály teď tvoří skoro polovinu EP Don’t Argue.

Alan – Z tvé tvorby, kterou skladbu máš nejraději a proč? A fanoušci? Mě přijdou skoro všechny dobrý, ale nejvíc se mi líbí My Fine Derangement.
Rob - My Fine Derangement je dobrá volba. Je to dobrá skladba a osloví široké spektrum lidí. Pokud jde o Don’t Argue, moje nejoblíbenější je Volumes of Silence, prostě kvůli atmosféře a způsobu, jakým to celé vzniklo, a myslím, že konec je velkolepý. Moje nejoblíbenější z poslední doby je asi I Get Blamed. Myslím, že slova jsou skvělá, velmi ironická a vtipná, a konečný výsledek byl skvělý. Rád bych ji hrál živě, na koncertech.

Alan – Jak vy to máte s provozem, natáčením toho vašeho rádia? Nějaké bližší informace a odkaz?
Rob - Rádiu se daří opravdu dobře. Jsme v privilegované pozici, protože nám indiemusicfans.com dává platformu pro sdílení úžasné nezávislé hudby a můžeme objevovat skvělé kapely z celého světa. Doufejme, že v blízké budoucnosti bude publikováno v publikované podobě a že o jeho vysílání projevily zájem i jiné stanice. Opakované pořady najdete na Mixcloudu a jeden z nich si můžete užít níže.

Alan – Díky moc za krásné povídání. Snad není poslední. Uvidíme se, uslyšíme se. Držím palce.
Rob – Díky že sis nás všiml. Rozhodně to nebereme jako samozřejmost.
https://www.facebook.com/share/1FpHJDRBkP
https://www.instagram.com/thefodsband?igsh=MW9meXAwMXBhc21wMQ==
https://x.com/TheFodsBand
https://www.facebook.com/profile.php?id=61564944879200