Rozhovor se skupinou Metal Factory
Alan – Zduř jak cyp.
Zuzka – Zdar! Mluvíš skoro jako rodilý Ostravák, tomu se říká profesionální příprava! (smích) A zdravíme všechny super lidi!
Alan – No asi to bude tím, že jsem se narodil v Novem Jičině, a bydlel v Suchdole nad Odrou.
Alan – Kapela existuje od roku 2021. A je poskládána z lidí z rozdílných skupin. Tak kdo tvoří kapelu, a z které skupiny (nebo skupin) do Metal Factory přišel, včetně hostujících hráčů?
Vašek – V aktuální sestavě je to zcela jednoduché – kompletní instrumentální sekce Metal Factory vzešla z ostravské kapely Salamandra, ve které jsem já byl z kluků obrazně řečeno „nejkratší“ dobu – něco okolo 10 let, basák Jarda asi o 5 víc a Dan byl v Salamandře už od jejího počátku. Takže Vašek Moch (kytara), Jarda Sedláček (basa) a Dan Jureček (bicí). Tím nejvýraznějším v kapele jsou ale naše zpěvy, jako jedno z mála uskupení máme dvojici zpěvaček/frontmanek – Pavlína Mochová a Zuzana Batková. Obě si prošly několika regionálními hudebními uskupeními, Pavlína dokonce „odedřela“ nějakou tu sezónu i se zábavavkou, kde se člověk mnohdy dovede docela „otrkat“ a v roce 2014 zvítězila v celostátní soutěži Česko zpívá. Zuzka má kromě zpěvu také celou řadu zkušeností třeba s komponováním, což velmi oceňuji.
Alan – Nemám zájem o probírání proč ten a ten z té a té kapely odešel, protože pak se pere špína, a nejsem příznivcem techto otázek. Spíše po odchodu ze skupin, jste se naprogramovali na severský power metal. Proč? Když byl každý trochu z jiného metalového žánru.
Pavlína – Ráda bych k tomuto jako nestraný človíček něco řekla od srdce.
Špínu taky nemáme rádi, pravda je holt taková, že nebylo velkým problémem naladit se a sjednotit žánr, ve kterém se každý najdeme. Ale hlavně tedy – Vašek, Jarda a Dan mají spolu odehráno, odkoncertováno (a vše, co s tím souvisí) mnoho, mnoho, mnoho let, a tak je celkem jednoduché navázat částečně podobným žánrem dál. Pokud dobře vím, nikdo z nich by nechtěl přestat hrát či skládat. Pro mě osobně jsou tyhle power-metalové melodie krevní záležitostí, a ten severský nádech sluší i naši Zuzce
Alan – Nebudeme si nic nalhávat, byli a jste v metalovém světě známí. Takže jak se vám otevírala možnost se uchytit v hraní po klubech? A po festivalech?
Vašek – Popravdě vzhledem ke skutečnosti, že MF vzniklo v době covidové, přišlo první veřejné živé vystoupení až po roce naší existence. Za dřívější pauzu ale nemohl pouze covid, ale díky mé šikovnosti také třeba můj provrtaný prst pár týdnů před jednou z prvních skvělých akcí, kam nás již loni pozvali. A najednou nebylo nic. Podzimní kluby jsme vzhledem k restrikcím odmítali a rovnou vyloučili, nicméně na začátku roku 2022 jsme se dohodli se skvělou kapelou Porta Inferi na první klubový koncert, spojený rovnou se křtem desky, a ten vyšel fantasticky. A to doslova. Festivalové hraní jsme si zamilovali na první dobrou a to díky tomu, že jsme měli tu čest spolupracovat do této chvíle pouze s opravdu skvělými pořadateli. Těšíme se především, co nám přinesou následující léta, tato sezóna byla často už dopředu uzavřena (co se týká lineupů na festivalech) a pokládám za zázrak, že jsme se na některé přesto dostali. A zároveň velký respekt pořadatelům, že nám dali důvěru. Věřím, že jsme je nezklamali.
Alan – Při vzniku Metal Factory, jste si už přinesli skladby (některé)? Nebo jste začali tvořit, až když bylo uskupení kompletní?
Vašek – Je pravdou, že materiál na první desku vznikl i na základě různě rozpitvaných a dodělaných „šuplíkovek“, ale pouze jedna jediná skladba, Immortal Combat, byla napsána v ucelenější podobě pro mé bývalé působiště. Tam se ale příliš moc neujala a odnesl jsem si ji sebou. S MF jsme ji dodělali, Pavlína vymyslela dle mého fantastickou vokální linku v refrénech a jsem nesmírně rád, že je skladba naše.
Alan – Defeat All, prvotina. Jak jste k němu přistupovali při natáčení jako celek? A jasně, profesionálně, no trochu více by to chtělo říci.
Vašek – Jak se dalo. Zkušenosti se studiovým nahráváním máme sice relativně bohaté a kapely jsou si mnohdy schopny nahrávat základy doma „v obýváku“, nicméně při spuštění ostrého nahrávání jsme si pro MF vybudovali menší studio, resp. nahrávací místnost včetně potřebného vybavení pro základní náběry. Obrovský kus práce ale udělal můj kamarád, kytarista Dalibora Jandy Michal Rucký ve svém studiu Mouseville v Ostravě, který se staral o sounddesign, mix a mastering a na zvuku desky má lví podíl. Natáčení samotné probíhalo relativně pohodově, protože jsme neměli vystoupení, měli jsme dobře zpracována dema a věděli jsme, do čeho jdeme. Vše bylo pouze o boji s časem.
Alan – Perličky z natáčení? Jasně otázka do 80let, no já to mam rád. Takže perličky při natáčení?
Zuzka – Přestože máme v kapele tři chlapy, kteří spolu mají odehráno mnoho let, do tvorby alba MF Defeat All jsme v té tvůrčí rovině přidaly mnohé spolu s Vaškem právě i já a Pavli. Musím říct, že jsme se díky tomuto počinu perfektně poznali a jistě si umíte představit, že spolupráce manželů může být mnohdy dost náročná, a co teprve když se k tomu ještě připlete nějaká Zuzana (smích). Těší mě, že jsme se nakonec všichni dokázali na sporných věcech domluvit, i když… Není nad to, než před odesláním na mix a mastering kompletně předělat polovinu skladby, včetně textu (smích). Budeme dávat pozor, ať se to příště už nestane.
Alan – Venku je i obrazový materiál. Jaký? A opět perličky při natáčení.
Pavlína – Obrazového materiálu máme relativně hodně, protože už skoro rok před vydáním první desky jsme začali postupně vypouštět jednotlivé singly ve formě videoklipů. Chtěli jsme se dostat do podvědomí, a na desce se pak všechny skladby objevily s finálním sound designem. Musím říct, že si tedy opravdu stojí za to poslechnout ty skladby i na desce. Jsme, myslím si, hodně produktivní a za poslední rok vznikla materiálu spousta – takže videoklipy, živé záznamy, lyric videa… máme z toho radost. Perličky? To bylo u natáčení našich videí na samostatný článek (smích). U prvního videoklipu jsme se někteří společensky unavili trochu více, než je zdrávo, a tak to bylo hodně náročné. Ale s láskou na to vzpomínáme (smích).
Vašek – Když se točil videoklip Dirty Game, bylo to v zatemněné místnosti, osvětlená byla pouze malá scéna. Hodně lidí říká, že jsou si naše holky podobné a jedna z nich je moje manželka, žejo. No - a dovedeš si představit jaká může vzniknout ostuda, když se v té tmě prostě spleteš? (smích)
Alan – Ještě zůstaneme u perliček. Jak u alba tak u videa, vtipné momenty?
Pavlína – Jsme drsní rockeři, takže nic vtipného. (smích) Ne – legrace. Vtipné momenty zažíváme neustále, protože máme sestavu opravdu super lidí a po posledním vystoupení jsme několikrát slyšeli názor, že je to na nás vidět, a to je super. Vtipné je mnohdy třeba to, když se někteří snažíme na videu nasadit výraz, který nám není úplně vlastní. Máme takovou spoustu nepovedených a zkažených záběrů, že z nich asi jednou uděláme celovečerní film, u kterého se dobře pobavíme (smích). Během nahrávání desky toho byla také spousta, protože jsme natáčeli v dobré atmosféře a kromě nahrávání jsme se těšili taky na sebe. Takže sranda musí být.
Alan – Metal Factory si prošli i médii. Víme tedy že o vás psali v Ostravském deníku, dále vás hrají na rádiu Metal Heart, kde můžeme říci – Metal Factory jsou zde doma. Kdo dál? A nějakou tu omáčku k tomu. Očko, Rebel, atd...?
Zuzka – Jsme hrozně rádi, že jsme se v jakékoli podobě stihli objevit ve většině rockových médií v ČR. Hned první singl Dirty Game se snad druhý den po vydání a oznámení vzniku Metal Factory objevil na TV Rebel a Rádiu Čas Rock v pořadu Víkend. To byla velká paráda. S videoklipem Infection with Relief jsme pak soutěžili třeba v rockparádě na TV Óčko Star. Hrajou nás opakovaně na HEY Rádiu. Toho si vážíme velmi moc. Proběhly samozřejmě i nějaké ty rozhovory – osobně ve studiích rádií, telefonicky, písemně. Za ten o něco málo více než rok si rozhodně nebudeme stěžovat. Nemůžeme nezmínit skvělé rockové a metalové servery u nás i v zahraničí, kde se nám mnohdy pravidelně věnují, nebo si alespoň dali tu práci naposlouchat a recenzovat naše album. Czech Blade, Metalforever, Metalmania-magazín a mnoho dalších, recenze i ve Sparku… A máme strašnou spoustu zahraničních korespondenčních rozhovorů.
Alan – S albem jste se dostali až kam? Do Osla, Tokia, Mnichova, Krakova, ..... ?
Pavlína – Co se týká fyzického odeslání CD, nejdál jsme ho posílali do Japonska. Ale je celkem dost možné, že od chvíle, kdy se nahrálo a začalo pouštět celé album i na platformě Spotify, už mohlo klidně hrát v různých částech zeměkoule.
Zuzka – Jo, CD fyzicky putovalo, jen namátkou, určitě do Japonska, Německa, Polska, Rakouska, Švýcarska, Itálie, Francie, Španělska, Belgie, Anglie, Litvy, možná snad i někam do Jižní Ameriky…a je toho ještě docela hodně.
Alan – V Česku máte velmi dobrý ohlas, k tomu se asi ani vyjadřovat nemusíme. Když tak jen pár slov. Ohlasy ze zahraničí máte, to tak nějak víme. Takže se pochlubte, vychvalte se. Jen dobře.
Zuzka – Jak jsme říkali výše, proběhlo docela hodně rozhovorů, které můžete najít na zahraničních rockových a metalových serverech. Ale je to celkem makačka - poskytovat rozhovory v angličtině v docela velké frekvenci a příliš se neopakovat, když jsou otázky mnohdy podobnné. Takže jsme se občas střídali, období několika měsíců po vydání desky bylo v tomto směru výživné. Ale angličtina nám naštěstí žádný problém nedělá, všechny texty si píšeme kompletně sami a patříme ke generaci, která mluví anglicky už od mnohdy předškolního věku. Co se ale týká textů skladeb na desce, pro jistotu jsme si stejně nechali udělat supervizi, abychom nic nenechali náhodě. Každopádně -několikrát jsme zaznamenali účast některého z našich klipů v různých lokálních hitparádách a zahraničních rockových pořadech – zvýšenou pozornost jsme tomu nevěnovali, ale určitě to mělo vliv i na prodej CD do zahraničí. Párkrát nám přišla zpráva z různých zahraničních rockových rádií ohledně zařazení do playlistů nebo různých pořadů… nemáme zatím přiliš přehled jaká rádia jsou velká nebo malá, jaká jsou internetová, ale tohle každopádně moc potěší. Dokonce jsme někde viděli i zahraniční videorecenzi.
Alan – Po poslechu alba, po promu alba, ozval se vám booker, nebo kdokoliv jiný ze zahraničí, ano vás chceme?
Pavlína – Bylo několik nabídek klubových akcí, ale v tuhle chvíli by pro nás asi neměly úplně smysl, pokud bychom si vyloženě nechtěli udělat dlouhý výlet jen tak pro radost, završený koncertem. A jet nějaké turné na kterém proděláme boty, to asi úplně nechceme. Takže tady jsme zatím relativně skeptičtí, protože naši kluci si prošli i menšími zahraničními turné a je nutné se na to skutečně dopředu připravit. Dostat se v zahraničí na velké akce není jednoduché. Publikum na domácí scéně je opravdu výjimečné a je to určitě jeden z důvodů, proč tady máme tolik vystoupení zahraničních kapel, které sem jezdí hodně rády. Vše se ale může změnit.
Alan – Pokud jste v některém časopise, rádiu, nebo v Tv zapomněli říci cokoliv, a chtěli jste. Tak zde máte možnost se vyjádřit. Napište to.
Vašek – Díky za tuhle příležitost. Jsem si téměř jistý, že nás odpověď napadne přesně ve fázi, kdy už bude tohle mezi lidma (smích)
Alan – Díky za rozhovor, a nechcete kotě?
Pavlína – Také moc děkujeme za rozhovor!
Tak to je velice lákavá nabídka, ovšem, když se zamyslím, vlastně všichni členové kromě Jardy kotě doma mají
Tak snad třeba příště.
