rozhovor se skupinou Hidden Cabins

Hidden Cabins na konci roku 2025 a na začátku roku 2026 vydávají dlouhohrající album s názvem Two Sides, Two Stories. Tak si toto duo a jejich tvorbu přiblížíme.
Alan – Ahoj. Odkud pocházíte? A jak dlouho existujete?
Craig - Ahoj. Tady Craig, zpěvák Hidden Cabins. Momentálně žijeme mezi dvěma státy, mezi New Jersey a Severní Karolínou v USA. Jedenáct hodin od sebe autem nebo dvě hodiny letadlem. S kytaristou a spoluautorem písní Brianem jsme vznikli v New Jersey v roce 2013. V průběhu prvních pěti let jsme koncertovali jak lokálně, tak i v několika zemích. V roce 2018 se Brian s rodinou přestěhoval do Severní Karolíny, náš muzikantský vztah jsme nedokázal.i udržet. Konečně se nám to v roce 2024 povedlo znovu.

Alan – Kolik nahrávek máte na svém kontě? A jaká je rozdílnost mezi nimi?
Craig - Nejsem si jistý, jestli slovem nahrávka myslíte celá alba, nebo prostě jen fyzické desky. Právě jsme vydali naši první plnohodnotnou desku, přičemž B-strana je EP, na kterém jsme skončili, zatímco A-strana má hodnotu nového EP. Připadalo nám „fér“ to udělat na kompletním 12palcovém vinylu, a to jak kvůli efektivitě, tak i proto, abychom sladili začátek a konec toho, co se stalo pauzou. Deska se jmenuje Two Sides, Two Stories, což je výstižné. Kromě toho máme tři split EP s dalšími hudebníky. Dvě jsou na 10palcových vinylech z let 2014/2015, zatímco druhé bylo na split CD, které je naším debutem. Považuji tu první nahrávku za to, že jsme si ujasnili náš přístup, zatímco poslední dvě split alba nám pomáhají být sebevědomější v tom, kým jsme. Po těchto dřívějších nahrávkách jsme přidali bubeníka (Rich Perry), pak basistu (Jason DelGuidice) a koncertovali jsme jak jako duo, tak i s kompletní kapelou, abychom nakonec nahráli EP. Mezi vším výše uvedeným je tu nahrávka dvou písní ve sklepním studiu, která se proměnila ve flexi-7palcovou desku, což je spíše zábavné z estetického hlediska než z praktického hlediska.

Alan – Je uvedeno že album vyšlo na konci roku 2025 a na začátku roku 2026. Jak tomu máme rozumět? 
Craig - Hmm, abych pravdu řek, neviděl jsem, kde se toto tvrzení vzalo, předpokládám, že to je od  Engineer Records, pomáhá nám naší tvorbu dostat mezi lidi. V podstatě se objevil vážný zdravotní problém člena rodiny jednoho z nás v kapele, což vedlo k tomu, že jsme jednomyslně omezili naše plánované koncerty, což se dalo očekávat. I když jsme se rozhodli držet se data vydání desky (a videosinglu) v listopadu 2025, abychom ji nezkazili, nemohli jsme pro její fyzickou podporu udělat moc věcí. Takže se vše odložilo na začátek roku 2026.

Alan – Album Two Sides, Two Stories. U koho jste tedy vydávali? A jak jste se dostali k Davidovi (Engineer records)?
Craig - Album Two Sides, Two Stories vyšlo u osvědčeného labelu Engineer Records ve Velké Británii pro Evropu, stejně jako u známého vydavatelství Creep Records a nováčka Hidden Tracks Records v USA. Máme štěstí, že máme dlouhodobý vztah s Davidem z Engineer, který nám pomáhal s několika našimi EP a také nám pomáhal během turné. Pro mě osobně má spojení s Engineer kořeny v mnoha desítkách let. Engineer Records vydali řadu spoustu výborných kapel, na kterých jsem se podílel, od mých začátků v kapele Elemae, kdy Engineer propadli pod své dřívější, stále ultra-cool labely Ignition Records a přejmenovali se na (Damn) This Desert Air, a nakonec The Atlantic Union Project.

Alan – Nepřemýšleli jste někdy udělat kapelu melodic post hardcore, na elektrické bázi?
Craig - Odpověď by zněla – ano – každý z nás v Hidden Cabins jsme odnoží punku, post-punku a post-hardcoru.

Alan – Plánovali jste toto album udělat rovnou jako dlouhohrající? Nebo opět mini album? Protože vy máte na straně A nové skladby, a na straně B skladby starší.
Craig - Naším plánem bylo nahrát „comebackové“ EP. Pak jsme přidávali nové i staré věci, a nakonec z toho je dlouhohrající album.

Alan – A vůbec. Stranu B máte z jakých mini alb?
Craig - The Hidden Cabins Band - EP (2018). Ačkoli vyšlo digitálně, fyzicky jsme s ním nikdy nejeli turné, jen pár koncertů, protože jsme v té době končili. Fyzicky EP vydalo jak vydavatelství Engineer, tak i americký label Pyrrhic Victory Recordings v limitovaném nákladu, v předprodeji na 12” desku, a také na CD verzi, která je k dispozici u Pyrrhic Victory.

Alan – Pokud bychom vzali vaší tvorbu, oč se opíráte? Jak po hudební stránce, tak po textové? Máte tam i záchvěvy punkového ražení.
Craig - V nás panují punkové vibrace. Dá se s jistotou říct, že vždycky budeme produktem našich kořenů v undergroundové scéně napříč různými žánry. Dává nám to pocit žití. Pocit komunity, vzájemné hlídání si zad, obecná péče o ty, kteří pracují, aby udrželi svou kreativitu při životě, to je podstata, na které stojíme. Píšeme to, co cítíme, ne to, co je trendy, bez ohledu na styl. Nesnažíme se o líbivost, personalizujeme to, co vstřebáváme, a vydáváme to zpět způsobem, který zní upřímně. Nemyslím si, že bychom to dokázali dělat tak přesvědčeně, na tak tenké hranici, kdybychom necítili osobní integritu, které se držíme.

Alan – Vy jste známou, neznámou skupinou. Už jste hráli mimo USA. Kde všude to bylo?
Craig - e to svízelná situace, ve které se nacházíme. Ano, třikrát jsme vystoupili na krátkých 8-10denních turné po Anglii, jednou jsme se dostali do Španělska a pak jednou do Skotska. Také jsme hráli v Kanadě dva prodloužené víkendy a na severovýchodě USA jsme si také zahráli.

Alan – Trochu teď odlehčíme. Nebudu se ptát zda znáte nějaké skupiny z Čech nebo Slovenska. Tady by asi byl jediný interpret vám podobný Stará puška. Tak se spíše zeptám zda znáte Čechy nebo Slovensko. Naši čtenáři jsou hlavně z Čech a Slovenska.
Craig - Zajímavá otázka. Máte pravdu, nejsem v kontaktu s kapelami z vašeho regionu. Přesto o tomto regionu vím. Možná vás zaujme, že 25 % mého rodokmenu pochází z České republiky nebo Slovenska. Uvedl bych, že jsem z 25 % Čechoslovák (uvědomuji si, že se to dnes už nedá říkat správně), z 25 % Polák a z 50 % Ital. Před pár lety jsem si vypracoval genealogickou zprávu, kterou si moje matka nepřála vypracovat, a ta výše uvedené potvrdila, s malou výjimkou, že v mé krvi může být 6 % rumunské DNA. Žádnou z těchto zemí jsem zatím nenavštívil.

Alan – Vraťme se ke koncertování. Máte srovnání (protože jste už hráli) obecenstvo i atmosféru mezi USA, Kanada, Evropa. Vaše poznatky?
Craig - Nemám žádné srovnání, které by vedlo k velkému rozdílu v přijetí v rámci oblastí, které jsme navštívili. Dobří lidé byli součástí prostředí ve všech zemí. Kombinace hudby, umění a trávení času s přáteli často lidi umístí do dobrého prostoru, bezpečného prostředí pro emoce, do jakéhosi uvolnění, ať už vnějšího nebo vnitřního.

Alan – Když už jsme zmínili hraní mimo USA. Ochutnali jste nějaké jídla v těchto zemí které jsou krajové a jedli jste je poprvé? Kanada – Španělsko – Anglie – Skotsko -. Haggis, Paella?
Craig - Ať už jsme byli kdekoli, jedli jsme regionální jídla. Pamatuji si skvělé jídlo ve Vidreres ve Španělsku. Seděli jsme venku, kousek od místa, kde jsme hráli s novými přáteli. Je smutné, že jsme jejich pobřeží navštívili jen jednou (a to ještě spojené koncertem v Barceloně), protože vzpomínky a náklonnost k tomuto výletu jsou silné. Anglická jídla samozřejmě, ale nemyslím si, že jsme se do toho pouštěli příliš hluboko, protože bychom nejedli ekonomicky nebo přes přátele, protože jsme v zemi nejčastěji cestovali. Nikdy jsem nejedl haggis ani paellu, ale právě jsem si vyhledal, co to je, a  píšu zprávu svému skvělému skotskému příteli, který žije v mém městě, jestli zná tuhle kombinaci tradičního jídla(?)!

Alan – Máte nějaké vtipné zážitky z cest? Klidně i z letadla.
Craig - Vtipné zážitky… tohle by lépe vyprávěl náš kytarista, ale přesto jsem při jedné z našich anglických cest během dne, kdy jsme se procházeli městem, narazil na pouliční ceduli (myslím, že při tom bylo slyšet plesknutí kovu) na silnici. Musím říct, že to nebylo nic neobvyklého, haha. Další vtipná situace se stala po koncertě v Bannerman's v Edinburghu, kdy nás náš promotér, který tam měl dobré kontakty, vzal na ulici, abychom si zahráli druhý koncert/pozdě v noci. Pamatuji si, že jsem byl plně ve střehu a čekal, zatímco Brian s blížícím se časem ztrácel energii a on se zeptal, jestli bychom se k tomu ještě mohli najíst. Jsem mnohem nočnější typ než on, haha. Myslím, že nás nakonec v jednu ráno zavolali na velké pódium ve Stramash. Naštěstí jsme oba měli extra nádrž energie a odehráli jsme krátký, možná 25minutový set, který nám dovolili zakončit program. Pak jsme bydleli v pokoji od Bannerman's, zpátky o ulici. Skvělá improvizovaná vzpomínka na koncert.

Alan – Vaše tvorba je spíše poslechová. Neomezuje to návštěvnost? Přeci jen jsou lidé který když se chtějí bavit, chtějí tančit.
Craig - Řekl bych, že i když máte  méně energického zážitku, je to mnohem odlišnějším zážitkem. 

Alan – Nebudete tvořit dokument z cest? Nebo už existuje? Nenašel jsem ho na youtube ani na internetu.
Craig - Abych byl upřímný, nemyslím si, že by o to někdo chtěl. Pokud si to někdo myslí jinak, konkrétně kameraman s nějakými penězi navíc, dejte mu prosím naše číslo, haha.

Alan – Proslýchá se že by jste v letošním roce 2026 opět letět do Evropy. Co je na tom pravdy? A pokud ano, kde všude budete?
Craig - Na tom není nic pravdivého, a to pouze kvůli zdravotnímu problému popsanému na začátku rozhovoru. Je to problém, který neumožňuje delší cestování na velké vzdálenosti.

Alan – Díky za rozhovor, snad se v Británii někdy uvidíme.
Craig - Upřímně bych to moc rád zopakoval. Vsadím se, že v tomto ohledu mluvím i za Briana. Stále si velmi užíváme naše skromná turné a přátelství, která jsme si našli. Zajímavé je, že od té doby, co jsme se znovu dali dohromady, máme dva novější oddanější kolegy, Briana Leahyho (bicí) a Toma Contiho (basa).
Děkuji za rozhovor, Alane. Bylo mi potěšením.
https://hiddencabins.net
https://www.instagram.com/hiddencabinsmusic
https://www.facebook.com/hiddencabins
https://www.engineerrecords.com