Rozhovor se skupinou Gravetherapy
Alan – Ahoj chlapci. Takže vy pocházíte z Hrobu? No tam se jednou sejdeme všichni.
Martin – Ahoj, ty narážky na Hrob posloucháme často a samozřejmě si z toho taky děláme srandu. Ten název si o to vyloženě sám říká. Aspoň jsme něčím zajímavý. Jinak Hrob je město v podkrušnohoří na severozápadě Čech kousek od Teplic a oproti tomu ponurýmu názvu se tam žije celkem fajn.
Alan – Váš prvopočátek se datuje na rok 2008, což je dlouhá doba hraní. Přitom tak málo vydaných nosičů. Proč?
Martin – Dlouho nebyly ambice nic natočit. Nikdy jsme se nepovažovali a ani se asi nikdy považovat nebudeme za nějaký hvězdy, který chrlej jednu nahrávku za druhou. Děláme to hlavně pro zábavu a raději máme živáky a kontakt s lidma, který to baví stejně jako nás. Další věcí kterou si musíme přiznat, že studio není nijak levná záležitost. Naše hudba nepatří zrovna k mainstreamu a žádný sponzoři za náma nestojej. Všechno taháme z vlastní kapsy. Nicméně zkušenosti z nahrávání ve studiu jsou hodně cenný a určitě to doporučujeme každý kapele. Měli jsme štěstí, že nám bylo doporučeno studio Ponte Records v Mostě, který je na špičkový úrovni a dělaj tam naprosto super lidi.
Alan – Ze zakládající skupiny zbyl už jen Mates. Hoď nám průběh odchodů, příchodů a současnost.
Martin – Skupinu založil Mates, který v tu dobu hrál na kytaru a zpíval, se svým bráchou bubeníkem Jirkou. První roky bylo hodně personálních změn, hrál tam každej, kdo chtěl obsadit nějaký post. Ale né každýmu sedlo to, jakým směrem se kapela vyvíjí. Později kapela nějakej čas makala v celkem ucelený sestavě, kdy se zrodil původní repertoár a s tím objela několik lokálních akcí na teplicku. V roce 2013 přišel zlom a hrozilo pozastavení činnosti, kdy po neshodách zbyli vlastně Mates s Jirkou sami. V tu dobu ale už měli se mnou domluvenej koncert na festivalu Jeníkovfest (takovej malej festiválek na teplicku, kterej spolupořádám) a aby se ten koncert nemusel rušit, tak jsem se k nim přidal s baskytarou. K tomu ještě přišel na výpomoc Kondy s kytarou a nakonec jsme v týhle sestavě vydrželi další čtyři roky. Na podzim 2017 odchází zakládající člen Jirka a tím se uvolnil post bubeníka. Odchod Jirky znamenal pro kapelu těžkou ránu, ale asi po měsíci přichází Ondra, kterej se po několikaletý pauze vrací ke hře na bicí. Novej bubeník v kapele znamená hodně zkoušek a hodně času strávenýho společně. Pro Ondru to bylo z počátku dost náročný, protože není odkojenej tvrdou hudbou tak jako my. Ale našel si k ní cestu, zamakal na sobě a dal kapele neskutečnej náboj. Začalo to šlapat a za půl roku jsme si splnili tajnej sen a zamířili do studia. Po udání několika EP-ček se začali postupně objevovat další nabídky na koncerty. Začali jsme tedy jezdit do Prahy a následně i další místa v ČR. Počet koncertů se navyšoval a Ondra to již z časových důvodů nestíhal. Po roce a půl přerušuje svou činnost v kapele a své místo nabízí někomu jinému. Aby kapela nestála, tak ještě odehrává pár koncertů a současně „zaučuje“ svého náhradníka – Martina. Naštěstí jsme v Martinovi našli skvělýho nástupce a bouchá s náma do dneška.
Alan - Pro HardCore jsi se před těma 11 lety rozhodl proč? Jak moc tě oslovil HardCore od jiných hudebních žánrů?
Martin – HardCore je prostě syrová agresivní hudba s textama, který Ti mluvěj z duše. Oba zakládající členové Mates s Jirkou to neměli už od dětství v životě jednoduchý a rozhodli se svý frustrace ventilovat hudbou. Všechny texty jsou tak odrazem pocitů a názorem na svět. Navíc náš region není zrovna rájem na zemi a když v něm vyrůstáš a vidíš, co se kolem Tebe děje, tak to prostě musíš nějak ventilovat nebo se zblázníš. Navíc HardCore se snaží právě lidem říct, že se maj stmelovat a nebejt sobecký. Prostě se k sobě chovat jako rodina. Bohužel, v reálu narážíš dost často na lidi, co jedou jenom sami na sebe a jdou přes mrtvoly.
Alan – První kapela kterou si viděl a u tý sis řek, jo tak tohle budeme hrát, byla jaká?
Martin – Trošku záludná otázka. Máme v kapele poměrně velký věkový rozpětí a každýho v počátku oslovilo úplně něco jinýho. Ale pro Matese jako zakládajícího člena jsou to jednoznačně Streetmachine z Pardubic, zejména jejich první alba. Všichni uznáváme, že kluci to dělaj fakt dobře a patřej k těm nejlepším na naší scéně. Z těch zahraničních to jsou zejména Agnostic Front a obecně New York HardCore.
Alan – Nějaké proma jsou v oběhu, Ale jediné EP z roku 2018 se 4 skladby. To je docela málo. Takže budete v brzku dělat něco delší, aby jste se dostali více do podvědomí v HardCore?
Martin – Je to žhavá novinka a dozvídáš se to jako první. Teď jsme začali makat na nahrávání dalších skladeb. tak snad se všechno podaří a brzo vypustíme do éteru další naší tvorbu. Jak už jsem říkal, nemáme potřebu chrlit každou chvíli nový songy, ale zaznamenání současnýho repertoáru si ta kapela zaslouží.
Na příští rok ještě chystáme se spřátelenou kapelou Rozšláplý kecky sérii společných koncertů a nazvali to Terapie v Keckách Tour 2020. Takže bude dost šancí nás někde potkat.
Alan – Za těch 11 let hraní, s kým jste si zahráli? Přesněji řečeno, kapelu kterou máte rádi a hráli jste s nimi společně? A na které akci jste za etapu 11 let nejraději hráli?
Martin – Rádi jsme hráli na všech akcích. Vyzdvihnout jen jednu akci by bylo dost nefér vůči těm ostatním. Ale obecně máme raději klubový akce, než velký pódia. A to jen z toho důvodu, že lidi nestojej 3 metry od tebe za nějakou zábranou, ale můžou si s náma líp zazpívat a celkově zapařit.
S kapelama je to obdobně. Ale musím opět zmínit kapelu Streetmachine, se kterýma jsme párkrát zahráli a při příležitosti vydání našeho EP se kluci dokonce ujali role kmotrů a řádně nám tu placku pokřtili. A ještě jedna taková zajímavost, v roce 2014 jsme hráli s legendární kapelou Dog Eat Dog z USA. Byl to vzpomínkový koncert na Ríšu Hamaka, který se konal v jednom bílinském klubu a zážitek to byl nezapomenutelnej.
Alan – Díky za krátký rozhovor, další si ponecháme až bude venku další alespoň EP nosič. Nějaký vzkaz našim čtenářům?
Martin –My děkujeme za pozvání a vzkazujem: Podporujte nezávislý kapely a choďte i na koncerty bez komerčních taháků. A když se vám nějaká kapela líbí, tak jim to dejte najevo. Ať už podáním ruky hned po koncertě nebo aspoň třeba jen přiblblým lajkem na facebooku.
