Rozhovor se skupinou Donor
DONOR je power metalová skupina z Valašska, jejíž popularita stále narůstá. Kapela se již stačila zarýt fanouškům do paměti svým velmi osobitým stylem a celkovým pojetím metalové hudby. Své písně zakládá na nápaditých kytarových riffech, které jsou velkou měrou podpořeny vícehlasnými sbory. Důležitou částí jsou český zpívané texty.
DONOR jsou velice melodičtí a zároveň velmi všestranní. Návštěvník koncertu této kapely si vždy přijde na své. Ačkoliv je základním a nejrozšířenějším stylem kapely power metal, nebojí se skupina zabrousit také do jiných odvětví tvrdé hudby. Za deset let působení si již stačila na konto připsat dva singly, úspěšné videoklipy, nejednoho nadšeného fanouška a hlavně dvě alba. První se stejnojmenným názvem DONOR (2018). Druhým albem DEVĚT KŘÍŽŮ (2022) si skupina ustálila svou pozici na festivalech po celé ČR.
Alan – velké pozdravy do Vsetína
Michal – Ahoj Alane! Zdravíme za celý Donor.
Alan – Skupina Donor, vy jste vznikli v roce 2012? Kdo byl na jejím začátku? Kdo je v současné době v Donor(u)? A kdo Donor(em) prošel?
Michal – Kapelu založil bývalý kytarista s naším basákem Mirou Šipulou před 10 lety. Já jsem přišel do kapely zhruba po měsíci od jejího založení. Postupem času jsme vystřídali několik bubeníků i zpěváka. Poslední změna se odehrála na postu kytaristy před dvěma lety, kdy k nám přiskočil Mira Husek, který tady dnes sedí se mnou.
Mira – Já jsem přiskočil jako taková zvadlá kytka, kterou Donor zalil živou vodou. Po rozpadu svojí bývalé kapely jsem už pomalu věšel kytaru na hřebík. Pak mě Michal oslovil, jestli bych to s Donorem nezkusil. Pustil mi pár rozpracovaných ukázek z chystaného alba, já jsem si z toho sednul na zadek a nevěřil tomu, že bych snad mohl být součástí. Dali jsme společné dvě oťukávací zkoušky a bylo jasno, že nám to bude skvěle fungovat. Ta nová energie, co z tohoto celku do mě vlítnula, byla neuvěřitelná. Já jsem znovu ožil a zdá se, že Donor taky.
Alan – Od prvopočátku jste chtěli hrát power metal? Proč se ptám. Jste uváděni na různých webovkách v zahraničí, jako rock + klasický heavy metal.
Michal – Fakt jo? Ani nevím, že jsme někde v zahraničí. Na začátku jsme hráli všechno možné. Měli jsme jasno, že chceme dělat autorské věci, ale protože materiálu ještě nebylo dost, tak jsme playlisty často doplňovali různými covery. Já měl od dětství vzory jako Nightwish, Helloween či Stratovarius, takže power metal mi byl vždy velmi blízký. Přál jsem si dělat energickou hudbu s melodickými linkami, podpořenou symfonickými prvky, a to se myslím povedlo. A tentokrát za tímto mým přáním stojíme opravdu všichni a všichni táhneme za jedno lano.
Alan – Vy máte na svém kontě 5 záseků. EP, dva sigly, a dvě alba. Z toho na prvním albu, které se jmenuje Donor, jsou skladby z prvotin a doplněno o další skladby?
Michal – Je to přesně tak. Singl Létám Dál, který jsme nahráli u Rolanda Grapowa a druhý singl jsme doplnili o další skladby a vydali to jako náš debut Donor. Už na tomto prvním albu jde slyšet můj záměr, kam jsem chtěl kapelu směřovat. Bohužel tenkrát jsme se ještě nedokázali všichni shodnout.
Alan – Album Devět křížů vydané v letošním roce (2022), tak to si trochu rozebereme. Kde se točilo, kdo produkoval? Byli nějací hosté? A protože už se tak nějak může hrát, první live představení alba bylo kde?
Michal – Práce na albu Devět Křížů trvala zhruba 3 roky. Mezitím přišel do nekompletní kapely právě kytarista Mira, který mezi nás vnesl obrovský přísun nové energie, a i já jsem najednou cítil, že mám zase pro koho tvořit nové věci. A konečně jsem si taky mohl splnit svůj sen, napsat pro kapelu power metalové album se vším všudy, aniž by mi někdo házel klacky pod nohy. Album jsme nahrávali u mě v domácím studiu. Neměli jsme kam spěchat a mohli jsme se věnovat každému detailu. Nahrávat doma vnímám jako obrovskou výhodu oproti profesionálnímu studiu, kde tě tlačí čas a nemalé peníze. Po dokončení kompletního mixu jsme nahrávky poslali na mastering Rolandu Grapowovi, který už přesně věděl, co potřebujeme.
Mira – K těm live představením. To bylo spíš tak, že jsme v průběhu loňského klubového mini-tour křížem krážem po republice nazvaného Melodic Metal Nights, postupně začínali přidávat ty skladby z nové desky. Ještě než byla venku oficiálně. Ale to ještě nikdo z těch úžasných lidí pod podiem asi ani netušil, že už pomaličku ochutnává nové CD.
Alan – Další omšelá otázka. Křest? Proběhl? Proběhne? Co na křtu zajímavého? Pozvaní hosté, striptérka? Pudlové od Berouska?
Michal – Křest proběhl v domácím KD Brumov-Bylnice odkud většina z nás pochází. Bylo to 23.4.2022, přesně v den vydání desky ve fyzické podobě i na digitálních platformách. Zároveň jsme měli přichystaná i lyric videa ke každé skladbě, která jsou zdarma k vidění na našem YouTube.
Mira – A křest to byl skvělý! Já bych neměnil vůbec nic. Ten zážitek z celého křtu zůstane navždy v paměti jako jeden úžasný večer. K tomu nám ještě naše „donoří ženy“ přichystaly překvápko v podobě obřího výbuchu konfet, které vylétly z dortu s přáním k 10. výročí kapely. O křest se zasloužil Láďa Loucký z kapely Intolerance a Mejla Basel, jakožto režisér videoklipu Devět křížů, společně se všemi herci z tohoto snímku. Bublinky pak při křtu stříkaly na všechny strany.
Alan – Mám rád vtipné zážitky z natáčení. Takže, vtipné zážitky z natáčení alba? A vtipné zážitky z natáčení klipů?
Michal – Vtipných zážitků z přípravy a natáčení videoklipu je opravdu plno. Už jenom samotné shánění a stavba křížů stála za to. Nebo taky když jsme zjistili, že nikdo z nás pěti chlapů neumí nasadit sněhové řetězy a musela nám to ukázat holka.
Mira – Nejvtipnější, ale zároveň obdivuhodné, bylo vidět padat nevěstu v těch lehkých šatičkách na ramínkách do závějí sněhu. Znovu a znovu, i když bylo pod nulou. Ona to nesla skvěle, nám při pohledu na ní byla snad větší zima, než jí samotné. No a pak ten samotný plivanec asi pěti litrů krve, když ji zastřelili. Bylo mně jí líto :-D
Alan – Ono už první dlouhohrající album, vás šouplo k vyhledávaným skupinám na festivaly. Tohle by nebylo špatné rozebrat, popsat. A pod otázka. Další posun ke hraní mezi alby Donor a Devět křížů?
Michal – První album a koncerty k němu nám trochu překazily rošády na postu kytaristy. Hráli jsme převážně klubové koncerty a jenom pár festů. Vlastně až nyní s novým albem, kdy máme perfektně ucelenou sestavu, jsme vyrazili vstříc větším festivalům. Za tento posun vděčíme především našemu baskytaristovi Mirovi, který komunikuje s pořadateli festivalů a dennodenně pracuje na tom, aby naše kapela i značka rostla.
Mira – Ještě bych k tomu posunu dodal, že taky samotná vizáž nového alba je úplně jinde, než v případě alba Donor. Je to CD s bookletem jak má být. Ten přebal, který vytvořilo Darkgrove, je podle mě nádherný. O obsahu samotném, jestli tam je nějaký posun dopředu či dozadu, to by měli rozhodnout naši posluchači, sami si to hodnotit určitě nebudeme. Ale pevně doufáme, že se nějaký posun odehrál.
Alan – Letošek je teprve na festivaly v začátku. Nic méně co jste už zvládli, a co nás ještě čeká, kde Donor vidět?
Michal – Mezi největší úspěchy řadím to, že každý týden máme kde hrát, jezdíme po celé ČR a představujeme naši hudbu stále novým a novým fanouškům. Letos jsme vystoupili na skvělých festivalech jako je například Rot Kart Fest ve Velkých Losiných, Koza 22 u Turnova, Citellus Metal Rock Fest v Sobůlkách u Kyjova či Karpaty Fest ve Slavičíně a na mnohých dalších.
Mira – Dále nás pak čekají skvělé festivaly, jako je Rockové léto Červenka, Rockfest na Vyhlídce v Jiříkově a nezapomínáme ani na podzim, kdy už pracujeme na přípravách klubových akcí. Tam bývá sice vedro jako blázen, ale o to lepší je pak být blíže těm lidem, co si na koncert zajdou.
Alan – Na který festival, a na který koncert se nejvíce těšíte?
Michal – Za mě musím říct, že se neskutečně těším na každý jeden koncert. Pro mě je svátek už jen to, že můžu trávit společný čas v dodávce s tak skvělou partou lidí.
Mira – Jak říká Bany, ono každé to hraní je absolutně skvělé, ale já jsem byl strašně překvapený z akce Rot Kart Fest ve Velkých Losinách. Vidět zápal těch lidí, co to pořádají, bylo neuvěřitelné. Benefiční akce, velká zodpovědnost, hromada starostí, ale jejich nadšení a nasazení bylo obdivuhodné! Z tohoto festivalu jsem sedl skutečně na prdel.
Alan – Zpět k albu Devět křížů. Neptám se na recenze. Jaký ohlas máte (odezvu) od nejen fanoušků na toto vaše poslední dílo?
Michal – Musím říct, že jsem měl před vydáním docela obavy, jaké bude přijetí a jestli se naše muzika bude líbit. O to víc jsem pak byl velmi mile překvapený, jak obrovsky pozitivní ohlasy od fanoušků dostáváme. Začalo to už na křtu, kdy album vycházelo a my jsme hráli pro domácí publikum. A pro mě je vždycky nejtěžší jít s kůží na trh doma, kde mě všichni znají a kde vím, že se na nás přišla podívat spousta známých lidí, z nichž většina jsou navíc špičkoví muzikanti, kterých si nesmírně vážím. O to víc mi spadl kámen ze srdce, když nás nadšeně chválili.
Mira – Jsem velice rád, že byla tato deska velmi kladně přijata. Vtipné na tom pak je, že pokud se rozhodnu fyzický nosič někomu darovat, reakce je pak ve většině případů taková jako velikánské nadšení : „Jééé, moc děkuju!“ a pak příjde ta věta: „Ale já to vlastně nemám ani na čem přehrát.“ Pro tyto případy jsme ale naštěstí uvolnili celé album, jak už Michal zmínil, různě po internetu, kde se pak dočítáme velmi kladných ohlasů.
Alan – Kam se chcete posunout?
Michal – Tak určitě hrát co nejvíc koncertů a postupně zvětšovat náš dosah. Posunovat se na plakátech směrem nahoru, hrát pro čím dál víc lidí a získávat další a další fanoušky.
Alan – Máte dobře udělané webovky, díky za rozhovor.
Michal – Za naše webovky vděčíme našemu dlouholetému kamarádovi, který s námi spolupracuje již řadu let. Taky bych chtěl ještě na závěr poděkovat celému našemu týmu, který nám pomáhá. Děkuji za rozhovor Alane!
Mira – Taky moc děkuji za rozhovor a ještě bych chtěl touto cestou poděkovat všem fanouškům skupiny Donor a popřát jim jen to nejlepší. Snad se do budoucna uvidíme ještě ve větší míře. Budeme se na Vás těšit.
