Rozhovor se Sarkonia

Vznik kapely Sarkonia se datuje na rok 2015. To znamená jedna dekáda je pryč, druhá začala, tak si trochu popovídáme, než bude venku další album v pořadí třetí.
Alan – Ahoj, ahoj, ahoj. Tak jsou to tři roky co jsme spolu dělali rozhovor. Nuž trochu si popovídáme.
Kairis - Ahoj, ahoj. Je nám ctí si s tebou zase popovídat, zavzpomínat a prozradit třeba i co se chystá.
Tris – Ahoj, to to uteklo. Pojďme na to.

Alan – Starý rozhovor si snad čtenáři najdou – takže co vše se odehrálo od té doby? Někdo odešel? Někdo přišel? A opravdu přišel, příkladně Petr Hejátko. Starý harcovník a dlouholetý kamarád.
Tris –  Už 4 roky máme stabilní a krásně fungující sestavu, od té doby, co v roce 2022 do kapely přišel Honzík a Veri, takže od posledního rozhovoru se v tomto nic nezměnilo. A ano, letos v létě jsme se dohodli na spolupráci s Péťou, takže v příštím roce nás v jeho režii čeká několik koncertů v Čechách. Na tuto spolupráci se moc těšíme.
Kairis – Jak říká Tris. Co se týče kapely, tak naštěstí tady jsme stabilní a od covidu máme stejnou sestavu. Lidsky, na podiu i ve zkušebně to funguje nadstandardně, takže věřím, že nám tahle sestava i dlouho vydrží. Nově od loňského roku nám sem tam zaskočí na bicí Simča Šlechtová, když náš Arae (Jan Rušikvas) hraje s Porta Inferi, a jelikož Simča je dělo, je to vždycky jízda a ohromná radost nejen s ní hrát, ale i ty rozhovory v dodávce, nedej bože, když jí začnou tančit boty... je to prostě dračice. S Petrem spolupracujeme už nějaký čas, ale letos jsme si řekli oficiální ANO a věřím, že to bude krásný svazek.

Alan – Co tu tedy máme dál za ty tři roky? Vemte hraní, to probereme trochu více. Tak s kým za poslední tři roky jste spoluhráli na vícero koncertech?
Tris – Hodně jsme spolupracovali s kapelou Rosa Nocturna.
Kairis – Ano, s Rosou jsme si dali pár koncertů. Proběhla nějaká spolupráce s My Project, Obereg,... teď nás ale hlavně nějaká milá spoluhraní čekají hned s několika kapelami, na které se osobně moc těším. Třeba koncerty s Memorií a pár dalšími zajímavými jmény na scéně, ale na to ses vlastně neptal.

Alan – Udělam velký skok, a pak se opět vrátíme k hraní. Poslední album bylo vydáno v roce 2020 s názvem Cesta. Je rok 2026 eeeeeeee, a nic?
Tris – Na nové desce aktuálně všichni aktivně děláme a příští rok chceme album vydat. Zatím je venku singl a klip Tažní ptáci, který bude součástí nového alba. 
Kairis – Tak, tak. Nic úplně ne, pořád se něco děje, ale... Velký zásek nám udělal covid, kdy se dost zamíchalo sestavou a trvalo najít náhradu za zpěvačku i bubeníka. Nebylo to úplně snadné, protože jsme věděli, že tentokrát je velkým kritériem, abychom si sedli lidsky a nikoho, kdo to nebude cítit jako my, nechceme i kdyby hrál a zpíval jako pánbůh. To se povedlo a Veri Nováková (Attalea) a Honza splnili všechna naše očekávání a možná i přinesli něco navíc. Další věc, která nás trochu přibrzdila, bylo rození dětí, a když máte několik ženských v kapele, ten čas prostě jednou nastane. A i když já ani Tris (Veronika Marková) jsme z podia v podstatě neslezly, některé věci šly trochu stranou, hlavně u mě. Nicméně stihl vzniknout klip Tažní ptáci, který je součástí chystaného alba a nová deska už je na spadnutí, jak říká Tris. „Problém“ je, když všichni v kapele jsou akční, činorodí, tvůrčí lidé s několika kapelami a projekty a zkrátka ta invence se rozprostře do několika front. A v neposlední řadě my děláme ještě pořád TU muziku, protože nás to baví, dává nám to smysl a pod to, co vydáme, se chceme podepsat s hrdostí, radostí a čistým svědomím, že takhle jsme to chtěli a neuspěchali jsme to jen proto, že už bychom něco měli vydat. Pořád věříme v to, že dobré věci musí uzrát a sklizeň přijde, až když je čas. Trpké, nezralé plody by nikomu nechutnaly, ani nám samotným.

Alan – Nespali jste. Tvořilo se? Hrálo se? Co se základního tedy dělo? Řekněme loni a letos?
Tris – Loni jsme mnoho koncertů neměli, měli jsme takový klidnější rok, kdy jsme plánovali, co a jak dál a navíc se mi na podzim narodilo miminko, takže jsme měli od půlky července do listopadu koncertní pauzu. Oproti tomu letos máme nejvíc akcí za poslední roky, kapela hezky šlape, snažíme se, aby se toho dělo co nejvíc. A jak už jsme zmiňovali výše – aktivně makáme na nové desce a to je teď hlavní krátkodobý cíl.

Alan – Ti kdož vás trochu sledují, tak vědí že jste se objevili na zajímavých festivalech. Kde to všude bylo? Tak víme South of Heaven, co dál?
Tris – South of Heaven byl boží. Ještě jsme si v červenci zahráli na Masters of Rock, to jsme si náramně užili, neskutečná atmosféra. Pak jsme tam měli jeden motosraz ve Víru, to byla moc příjemná akce.

Alan – Pokud by mohl každý sám za sebe, nebo alespoň část kapely říci toto. Nejlepší festival a nejlepší koncert který jste měli od roku 2025. A proč?
Tris - Masters of rock – ta atmosféra tam je něco neskutečného. Pro mě obecně je tento festival srdcovka už 20 let a moci si tady zahrát, byť na vedlejší stage, je prostě úžasné. A publikum bylo  úžasné. Opravdu krásný zážitek.
Attalea - Mezi festivaly bych jednoznačně zařadila Masters of Rock 2026, mým snem vždy bylo stát zde na pódiu a zpívat před několika stovkami lidí.
Kairis - Souhlasím s holkama, že MoR byl úžasný zážitek. Hrát pro tolik lidí, z nichž spousta zná texty a zpívá je s tebou je prostě sen a o technickém zázemí na Mastru se netřeba bavit, to je prostě luxusní a profesionální. Osobně jsem si hodně užila SOH, kde si člověk připadal jako na rodinné akci s blízkými přáteli a zazpívat si během výpadku elektřiny pár lidovek je moc hezký pocit.

Alan – Co vše se plánuje na příštích 6 měsíců?
Tris – 19.9. si zahrajeme na benefiční akci v Chropyni, potom máme v říjnu akci v Rokáči v Jablunkově a listopad ještě jednu benefiční akci Rockový podzim. Pak od ledna máme samozřejmě také v plánu nějaké koncerty, ale k těm teprve informace vypustíme. Mezitím budeme nahrávat materiál právě na nové album, takže následující měsíce se budou hodně točit okolo toho.
Kairis – Já se hodně těším na 10.10.2026. To bude ten zmiňovaný Jablunkov, který je v naší režii a moc doufáme, že to bude monster akce a bude dělat čest svému jménu. Sarkonická bouře/Jablunkovské hřmění. Aaaaa, slyšíte už ty hromy a blesky? Pokud se to povede, ráda bych Sarkonické bouře dělala dál i v jiných městech, takže ehm, ehm, tohle je tak trochu výzva ke čtenářům, aby přišli.

Alan – Co vtipného na cestách, na podiu, nebo i při natáčení se vám stalo? Ať se trochu pobavíme.
Kairis – Ujmu se role drbny, když to na mě holky hodily. Začneme od nejmenovaného bývalého člena, co se zavřel v noci na benzince na záchodě a nemohl ven a museli jsme ho vyprošťovat, plynule přejdeme přes zjištění těsně před koncertem, že jiný nejmenovaný člen má plesnivý kostým, protože ho od minulého propoceného koncertu nevyndal a skončíme třeba nějakou cestovní příhodou s dodávkou, kterých máme opravdu hodně...Třeba jak nám v Praze přestalo fungovat stahování, respektive zatahování okýnek a my měli za pár minut hrát a museli nechat dodávku na pospas všem kolemjdoucím s otevřenými všemi okny a jeli pak s čerstvým větrem temnou tajuplnou nocí. Nejčerstvější ale máme jak jsme jeli v zimě opět hrát do Prahy (asi bychom se měli zamyslet, jestli je to pro nás vhodná destinace. Ihned po příjezdu do Prahy začal tak řvát klíňák, že nás museli slyšet i mimo naše krásné hlavní město. Nicméně jsme úspěšně odehráli a statečně se děsili cesty domů. Klíňák sice řval, ale na dálnici se uklidnil a už to vypadalo nadějně,  než ucítil domovinu a pár kilometrů před zkušebnou se začal hlásit opět o slovo. To jsme ještě netušili, že budeme mít úplně jiný problém. A tentokrát budu jmenovat, Pavle. Náš hlavní řidič a majitel dodávky v jedné osobě mě u Brna ujistil, když pípla kontrolka rezervy, že dojezd máme na pohodu, netřeba tankovat. Už tak jsme se vraceli nad ránem, tak dotankuje až další den v klidu. Jako mezi třetí a čtvrtou ráno stát v polích během sněhové vánice, v mrazu a vichru, s plně naloženou dodávkou, nejbližší benzinkou cca 10km, je moc příjemný pocit a určitě si ho někdy ráda zopakuju. Pavlův výraz napovídal, že to že stojíme, nebude klíňákem, ale ignorací zcela zásadní skutečnosti, že bez paliva se jezdit prostě nedá. Naštěstí má viník dobré kamarády a i přes pokročilou hodinu nás jeli zachránit, svezli nás pro benzín, ale pak zjistili, že nejde tak snadno do nádrže dodávky přelít a půlku kanystru vyflákali na silnici. Ještěže s sebou měli správnou ženu, co má při sobě vždy nůž, uřezala petku, vyrobila trychtýř a cca po dvou hodinách jsme byli zachráněni před umrznutím. Ano, ta hrdinka jsem já. Ale abych byla upřímná, já se většinu času drkotala ve zbývajícím, pomalu upadajícím teple dodávky a všechno lítání kolem obstarali gentlemansky kluci. Od té doby, kdykoli kamkoli jedeme, moje první otázka je na Pavla: „Máš natankovanou plnou?“

Alan – Další rozhovor bych viděl při vydání alba. A jen lehčí dotaz. Až se bude připravovat nové album, na jakých nosičí plánujete vydání?
Kairis – Rozhodně budou CD, aby mohli tvořit se svými dvěma předchůdci pěkně sladěné místo v polici. Hodně zvažujeme flashky. Určitě ještě budeme zkoumat trh a zvažovat nějaké modernější nosiče. 

Alan – Tak jsme si opět po nějakém čase připomenuli Sarkonia. Uvidíme kdy se opět uvidíme.
Sarkonia – Ahoj, děkujeme a budeme se těšit zase příště.
https://www.sarkonia.cz