Rozhovor s rock-punkovou bandou Vixlaivant
Z Němčiny wichsleinwand - otíratelná tkanina. Hojně používaný jako ubrus, nebo krycí plachta ze silnějšího materiálu, podobného igelitu.
Voskované plátno, zcela přírodní. Z toho pochází i první část názvu - vix - vosk. Plátno se nejdříve potisklo a následně opatřilo vrstvou vosku, který se do plátna zažehlil. Tento název se vžil a používá se pro jiné materiály. Tak to je vixlajvant. Ale Vixlaivant z Havířova jsou rock-punkovou kapelou, která se opírá o kořeny z let osmdesátých k přelomu devadesátým rokům. Můžete si skladby poslechnout na jejich profilu, nebo na bandzone.
Alan – Zduř jak cyp.
Jirka – Cyp jak zduř. A teď bychom si mohli rozebrat, jestli se píše správně cip nebo cyp a co to znamená. Ale to asi až jindy.
Alan – Vy na letošní rok připravujete album, přesněji, už je připravené jen vydat. Na kdy?
Jirka - Vše máme nafidláno, nazpíváno, natočeno, namixováno, zmástrováno a naposloucháno a teď řesíme, kdo nám to nalisuje, vytiskne obal a zkompletuje. Je to celkem problém, protože ceny šly hodně nahoru a my chceme pouze best kvalitu a nejsme milonáři. Takže se rozhlížíme i v zahraničí a vypadá to, že to zadáme venku. Termín je někdy v září, uvidíme na které datum to vyjde.
Alan – Budeme čekat nějaké změny u Vixlaivantu na albu v tvorbě?
Jirka – Momentální setava je určitě po muzikantské stránce nejlepší za celou dobu naší historie. Hrajeme spolu už téměř 4 roky, takže jsme suprově sehraní a každý ví, co má dělat. A myslím, že to je slyšet i na novém albu. Navíc nám to v kapele perfektně klape i lidsky, takže no problémo. Ale žánrově to myslím odklon není, spíše jsme se více soustředili na muzikantskou stránku věci.
Alan – Nebudeme předbíhat, k album dáme další rozhovor. Jen rychlovka, něco dodat ještě k albu? Třeba jak se bude jmenovat, kolik skladeb tam bude atd?
Jirka – Album se bude jmenovat Elektrikář, je na něm celkem 10 skladeb, i když natočených máme 11, jedna prostě neprošla, koncepčně se nám tam moc nehodila, tak jsme ji dali do šuplíku a třeba příště.
Alan – Vy jako skupina jste vznikli v roce 2013. Co tomu předcházelo? Rozpady v jiných skupinách? A sešli jste se všichni ve Vixlaivant?
Jirka – Z původní setavy téměř nikdo nikde nikdy pořádně nehrál. Já jsem prostě dal inzerát, že hledám lidi do nově vznikající kapely a během 2 měsíců jsme měli vlastní zkušebnu a tvořili první skladby. Původní sestava byla Já tedy Jirka – kytara, Honza – kytara a zpěv, Béďa - basa a Dalibor – bicí. Tato setava vydržela asi půl roku, pak odešel basák Béďa. Tak jsem oslovil svého kamaráda Dana, který sice uměl na kytaru ale nikdy na basu nehrál, aby to vzal za něj. Chvíli jsme ho společně s dalšími kamarády přesvědčovali a nakonec to teda zkusil. A hraje s námi dodnes, takže je spolu se mnou nejstarším členem kapely a hrál na všech albech. Když se tohle usadilo, tak ohlásil odchod kytarista a zpěvák Honza. Ten si založil vlastní kapelu Animal Rock a dodnes spolu pravidelně hrajeme a jsme kamarádi. Místo něj jsme našli kytaristu Květoše a chtěli jsme i sólo zpěváka, ale to byl fakt horor, co nám chodilo na konkurz, fakt jsem obdivoval sebedůvěru některých jedinců. Protože se ale blížily koncerty a museli jsme to nějak řešit, tak jsem se toho ujmul sám a tak už to je až dodnes. V téhle setavě jsme natočili i naše první album V.I.P. Tato sestava vydržela do roku 2018, kdy odešel Květoš. My jsme místo něj našli Ondru, který je s námi dodnes a je to výborný sólový kytarista a na pódiu to umí pěkně rozjet. V této setavě jsme natočili naše druhé album Oběžná Dráha. V roce 2019 skončil ze zdravorních důvodů bubeník Dalibor, kterého na chvíli nahradil Vilda, aby se k nám na stálo přidal Digaz. Digaz je člověk, v jehož studiu a pod jehož dohledem jsme natáčeli všchna alba, takže naši muziku perfektně znal. Zároveň je to výborný metalový bubeník, který tomu všemu přidal brutálná drajv. Pak už jen stačilo ho pořádně nalít a vše podepsal vlastní krví. V téhle setavě hrajeme dodnes a natočili jsme i nové album. Taky nesmím opomenout našho zvukaže Pavla, ketrý se k nám přidla nekdy v roce 2015 a je s námi dodnes. My jsme hledali někoho, kdo nám na koncertech ohlídá zvuk, protože z pódia se to těžko dělá. Pavel, náš dlouholetý kamarád, který se zvukařinou do té doby neměl nejmenší zkušenosti, to vzal a nejenom že s námi jezdí na všechny akce, ale má i vlastní vybavení a spoustu akcí nám zvučí on sám. Taky máme partu bedňáků a dvorního fotografa, kteří vzešli z našich kamarádů a taky merch manažerku, takže když je potřeba, jedou s námi. My to prostě máme hodně založeno na kamarádech, za což jim všem patří velký dík. A toto je v kostce historie sestavy kapely Vixlaivant.
Alan – Nebudeme probírat všechny skupiny z Haviřova, je jich tam opravdu ale opravdu hodně, dokonce některé celosvětově známé. Vezmem punkové zaměření. Protože Haviřov toho má docela dost za sebou, i před sebou – ať už Radegast, Bulač atd atd atd. Řeknete nám k tomu trochu více?
Jirka – Kluky z Bulače neznám, ještě jsme bohužel něměli možnost se potkat. My se ostatně za typickou punkovou kapelu nepovažujeme, my jsme takoví víkendoví pankáči a to co se snažíme dělat je spíše takový rock metal punk. Když si to poslechneš, dáváme si hodně záležet na textech, snažíme se vyhýbat tématu alkohol, i když k němu máme kladný vztah a hudebně pak dáváme důraz na sóla, různé vyhrávky, metalovou rytmiku a raktové bicí, což se v punku moc nenosí. Ale musíme se pochlubit, na našich koncertech se dala dohromady parta kluků, kteří si, aniž by uměli na něco hrát, založili punkovou kapelu Zákaz Konzumace, hrát se naučili a dnes normálně vystupují. A my, když máme možnost, tak jim dáme taky prostor. To je teprve punk !
Alan – Pro vás jako skupinu, jak se vám ve Slezsku – Ostrava, Haviřov, Orlova, Studenka atd hraje? A je nebo jsou skupiny se kterými hrajete nejčastěji?
Jirka – Nám se tady hraje výborně, je tady spousta parádních akcí a hlavně obětavých pořadatelů srdcařů, bez kterých by to nešlo. Za všechny bych vypíchl Romana Hyrdela, pořadatele skvělé akce Radvanická Rocková Rokle, který se z pořadatele stal naším kamarádem a hlavně Generálním ředitelem naší kapely. Tento člověk nám nezištně pomohl ve spoustě věcí, a bez lidí jako on by to nešlo. Dlaší opravdu skvělá akce v regionu je Václavovická Rokle a její pořadatel srdcař Přema. A nesmím zapomenout na Jirku Bastu, který se o nás taky hezky stará. Je toho samozřejmě mnohem více a všechny jmenovitě uvést nelze, tak snad se na nás další pořadatelé nebudou zlobit, u všech jsme hráli rádi a kde ne, tak jsme jim to hned taky řekli.
Co se týče kapel, tak různý, jak se u nás říká,“holport“ máme s Animal Rock, S.T.S. Solar Sytem, Bastard, Panthenol, Mesalina, Allskapones, Zákaz Konzumace. Určitě jsem na někoho zapomněl, tak sorry kluci.
Alan – Nejsem si jist zda už jste hráli mimo republiku, pokud ano tak kde. A republiku máte sjetou křížem krážem?
Jirka – V zahraničí jsme hráli jednou na polském motosrazu, byli jsme tam jako hlavní hvězda (rozuměj jediná kapela) a moc jsme si to užili. Hlavně dvě hlášky u nás zlidověly. První „Teraz vam zagra znakomity česki vzespul Vixlaivant“ což znamená v polštině, že jsme boží a „všecy razem krenčimy gazem“ což je povel pro dělání společného rachotu na motorkách. My to hodně používáme na baru.
Republiku teprve objevujeme, nejdál jsme hráli na South of Heaven, což jsou jak víš jižní čechy, jinak víceméně morava.
Alan – Pokud zůstaneme u toho hraní, nějaké perličky, zajímavosti? Není tajemstvím že se podílím na festivale South of Heaven – což je lom. Zajímavé, nebo zvláštní místa kde jste hráli?
Jirka – South of Heaven je v neskutečně krásném protředí a zároveň perfektně zmáknutá akce, kdo nebyl měl by určitě zajet. My jsme hráli na různých místech, jako třeba v bývalé pevnosti u Olomouce, nebo u historických vápenných pecí u Třince ale i na některých celkem děsivých místech, což sebou občas hraní taky přinese. Ale jak se říká, náš zákazník, náš pán, takže jsme to vždy odehráli bez ztráty květinky, ať se nám tam líbí, nebo ne.
Alan – Máte přelom, dekádu, 10 let existence, X koncertů, nebo festivalů zasebou. Nějaké vtipné momenty z hraní, nebo z cest na vystoupení?
Jirka – V tomhle by se asi naše historky nelišily od historek jiných kapel. My máme jako kapela jednu zvláštnost, ketrou jen tak někdo nemá. Jeden náš člen, říkejme mu třeba Karel, je to, čemu se říká Stresmen. Ale ne co se týče hraní, ale co se týče piva. Večírek s ním probíhá asi takto:
19:00 Hoši dnes maximálně 5 piv a domů
22:00 Vlaďko kolik už mám piv? 5? Tak mi dej ještě jedno
24:00 Nezjdeme ještě do nějakého nonstopku?
03:00 Ty už fakt chceš jít domů?
A toto se opakuje, přísahám, téměř pokaždé, co jdeme na pivo.
Alan – Mimo skupinu, mimo vystupování. Když jdete na koncert, nebo na fest jak vnímáte hraní mimo pódium?
Jirka – Vždycky se rádi koukneme, jak to jde ostatním, na co hrají a co by se dalo okoukat a použít. To myslím dělá každý, je to taková úchylka, koukáš na kapelu a pak zjistíš, že všichni vedle tebe vnímají co hraje a ty vnímaš na co hraje, jak to hraje a jak jim to zní.
Alan – Závěrem, díky za rozhovor, další rozhovor v brzku, k novému albu. A dle vás, každého člena skupiny. Best akce pro vás? A neuvádějte jen South of Heaven, aby jste mi (nám) udělali radost.
Jirka – South of Heaven, Rock in Rio, Dynamo, Live Aid Wembley, Lollapalooza. Taky děkuejem za rozhovor a těšíme se na ten příší. To už by to naše třetí děcko mohlo být na světe. Do té doby se držte a hlavně se mějte rádi a choďte na muziku (a ne na revivaly – tohle by bylo dobré téma na rozhovor). Tak zdarec
