Rozhovor s Martinem Němcem

V osmdesátých letech se skupina Precedens stala fenoménem. Debut "Doba ledová" přinesl novou tvář rockové scény a jistě jej lze nazvat kultovním albem. Na něj úspěšně navázala alba Věž z Písku, Pompeje, Aurora. Post zpěvačky po prvotním období, kdy byl frontmanem a zásadním autorem Jan Sahara Hedl (spoluzakladatel skupiny s Martinem Němcem), zastávala nejdéle a nejúspěšněji Bára Basiková. Vedoucí Precedens a výhradní autor (od roku 1984) Martin Němec po Bářině odchodu objevil zpěváka Petra Koláře, který s kapelou nazpíval dvě alba La, la, lá a Drž hudbu! (s písněmi jako Jsi můj Anděl, Berlínská zeď atd.). Po období krátké „hibernace“, kdy se Němec věnoval své druhé autorské kapele Lili Marlene, následovalo krátké období se zpěvačkou Ivou Marešovou (videoklip s písní V minulým životě). Nyní přichází Precedens v zásadně omlazené sestavě s vynikajícím obsazením, kterému vévodí emotivní hlas zpěvačky Daniely Langrové. V letošním roce (2025) skoro po 12 letech vychází nové album s názvem Odstíny černé.
Alan – Ahoj Martine, tak je to tady, nové album je na světe. Obrovská gratulace.
Martin – Děkujeme fakt srdečně! Tím, že jsem album sám produkoval a dokonce i vydával na vlastním labelu mARTin, tak to byla opravdu síla a práce na plný úvazek. Byl to patrně nejnáročnější projekt v mém životě, nebo určitě jeden z nej. Ale dítě je na světě a zvolna je čas přestřihnout pupeční šňůru. I když samozřejmě mám ještě hodně povinností s jeho vydáním spojených. Například právě teď naše fajn povídání. Ale souvisejí s tím i méně radostné povinnosti jakými jsou například zadání výroby vyprodaných triček, dokončení druhého klipu, rozpočty, vyúčtování a tak… Já jsem byl vždy mizernej počtář - radši bych složil novou píseň (nebo dvě), než řešil rozpočty výroby. Ale prostě se nedá svítit. No, vždyť jsou to taky odstíny černé. (smích)

Alan – Rekapitulace – Precedens existuje více jak 40 let. Zkus to ve zkratce zrekapitulovat. Já vás viděl poprvé už nevím v jakém roce to bylo, Dny mládeže na Šumavě v Sušici, tenkráte jste tam hráli s Oceán a ještě nějakou Polskou kapelou.
Martin – Já moc na rekapitulace nejsem, Alane. Jsem špatný kronikář vlastní historie a pletu si data, kdy a jak co bylo. Nakonec stačí se mrknout na naše webovky. Ale jsem si jist, že jsme Precedens založili s Janem Saharou Hedlem v roce 1982 a začali jsme zkoušet v našem bytě na Malé Straně. Nahrávky z prvotního „saharovského“ období vyšly až po roce 89 pod názvem Co nám zbejvá. V roce 1984 Sahara odešel a po asi roční textařské spolupráci s Lumírem Tučkem (R.S.Vpřed) jsem se stal autorem nejen hudby ale i textů já. První moje skladba kompletně autorská se jmenuje Doba ledová. No, a pak v roce 1987 vyšla stejnojmenná deska a Bára i Precedens se stali něčím dost sledovaným (nemyslím teď STB, i když to patrně trochu taky) nebo jak to říct? Prostě si nás lidi začali všímat, hrnuly se koncerty a natáčení nové desky. Dalších mnoho let bylo poznamenáno odchody a návraty Báry a kapelou prošlo tolik interpretů, včetně zpěváků, že se v tom ani nedá vyznat. Jediným pojidlem všech těch odlišností snad byl nějaký můj autorský rukopis, nebo co to je? V celku mě baví spíš současnost, než historie, i když vím, že jedno bez druhého by nebylo. Mimochodem s Petrem Mukem nás pojilo dlouholeté přátelství – často na něj vzpomenu. Občas vtrhnul v Malostranské besedě na koncert mé další autorské kapely Lili Marlene se skvělou Dášou Součkovou u mikrofonu, vlezl na podium a improvizovaně si zazpíval něco nespecifikovatelného. Někdy méně a někdy zcela. (smích)

Alan – Loni jste měli i koncertní záznam který dělala Česká televize pod názvem Precedens live 40+. To také bych řekl, že byl dobrý tah.
Martin – No, byla to spíš shoda šťastných okolností. Tah je silné slovo – to umím tak po hospodách občas. (smích) Zvuk toho koncertu moc pěkně smíchal náš bubeník (a studiový zvukař) Tomáš Kobzey Kašpar. Pro televizi to režíroval Michal Rákosník a myslím, že to dopadlo dobře. Kromě současného obsazení s naší mimořádnou pěvkyní Danielou Langrovou, zahostovali tehdy před dvěma roky v Paláci Akropolis, kde se to natáčelo, i hosté Bára Basiková, Jan Sahara Hedl a Michal Prokop. Ten koncert je stále k vidění a slyšení v archivu ČT. Byl to zázrak, že se během celého večera nic takzvaně nepodělalo. Pravděpodobnost, když se točí dramaturgicky a produkčně složitý večer na osm kamer je poměrně vysoká…

Alan – Jak dlouho vznikalo album Odstíny černé? Už loni (2024) jste některé skladby hráli, mohl jsem zaznamenat když jsem na vás byl v Lokti a i na festivale South of Heaven.
Martrin – No, ten materiál je posbírán za několik let. Nikam jsme nespěchali a tak průběžně jsme občas něco nahráli u Tomáše v jeho studiu ve Štětí, na starších věcech jsme hodně pracovali aranžérsky s kolegou Pavlem Nedomou. Poslední skladba Tsunami vznikla až těsně před smícháním desky. Věřím ale, že to celé drží pohromadě, že to dává nějaký smysl jako celek. A protože jsem trochu cvok, tak jsem v dnešní době patrně trochu absurdně nechal vyrobit i CD a LP. Když už jsme tomu věnovali tolik času a energie ať je na konci něco reálného – nějaký artefakt. Fakt! 

Alan – Zpět k celku, kde jste natáčeli, jak dlouho to trvalo, a finále. Toto by nás asi mohlo zajímat.
Martin – Nevím jestli by vás to mohlo zajímat (smích), ale natáčelo se průběžně rok, rok a půl. Zpěvy a bicí u Toma ve Štětí – má opravdu krásný studio a je šikovnej – a tam jsme dělali i takové premixy. Basu a kytaru většinou kluci exportovali z domova, protože na to je už každý dobře vybaven a naše hudba se odjakživa natáčí po stopách. Klávesy jsme dělali s Pavlem u nás doma. Ve studiu jsme pak vybírali jednotlivá jetí a podobně. Ve finále jsem si ale říkal, že by se na zvuk měl podívat někdo vně kapely, chtěl jsem sehnat nějaké čerstvé uši s názorem mezi nimi. Oslovili jsme tři zvukaře ze tří známých studií a jednoznačně jsme se shodli na slavném elektronickém producentovi, muzikantovi a zvukařovi jménem Moimir Papalescu. Ten udělal závěrečný mix a master celého alba. Dle mého velmi kreativní. Takže finále několik měsíců trvalo. 

Alan – Ty jsi vlastně poslední člen kapely který je od prvopočátku. Můžeš nastínit etapy Precedens? I se stagnací, kdy ses více věnoval Lili Marlen.
Martin – Jak už jsem řekl, tyhle věci se asi dají lépe dohledat na webu Precedens. Nemám všechny ty roky uloženy v paměti a raději prostě myslím na to co je teď a s trochou skeptického optimismu na to, co bude. S Lili Marlene jsme odehráli moc pěkný koncerty a vydali jsme tři alba. Vrány a havrani, stejně jako aktuální Odstíny černé od Precedens u mého „vydavatelství“ mARTin jsou stále na prodej i k objednání na… Mám moc rád obě „své“ kapely, ale přirozeně v současné chvíli, po vydání desky, je Precedens priorita. Ale už v červnu si s Lili zahrajeme v Besedě a těším se. Myslím si, že jsou obě ty skupiny poměrně rozdílné. Mají jinou poetiku, i když asi dvě mé skladby hrají obě. To víš, písně nerostou na stromech. (smích)

Alan – Současná sestava je tedy kdo?
Martin – Současná podoba Precedens je velmi stabilní a soudržná a z toho mám velkou radost! Je to předpoklad k tomu, abychom mohli mít cosi jako společnou (jednotnou) energii. Hrajeme ve složení Daniela Langrová – zpěv, Karel Vošta – kytara, Zdeněk Imramovcký – basa a Tomáš Kašpar na bicí. Pavel Nedoma a já hrajeme oba na klávesy už 38 let. To je jak  vydařené manželství, že? (smích) Kromě nás dvou jsou všichni podstatně mladší a dodali jistě i tím kapele větší údernost a rockovější zvuk.

Alan - Album jste křtili v Malostranské besedě, kde hrajete pravidelně. Jak to celé proběhlo? A křtu se ujal Kamil Střihavka, ke Kamilovi bys mohl také něco říci.
Martin – S Kamilem se známe dlouhé desítky let, ale je to i kolega a kamarád Daniely z Rock-Opery, takže jeho kmotrovství dávalo smysl. Nezávisle na tom mi včera volal potěšující zprávu, že ČT znovu začala vyrábět pořad Ikony Kamila Sřihavky a že budou natáčet v červnu se mnou a s Precedens. Mám z toho radost. Je to už jedna z mála platforem na obrazovce, kde se objevuje rocková hudba.

Alan – Dva dny na to jste se zúčastnili v Lokti nad Ohří - Ceremoniál Beatové síně slávy. Ouuuuuu povídej.
Martin – No, bylo to moc milé. Publikum bylo nadšené a když jsem pak uviděl tu dlouhou frontu lidí, kteří chtěli podepsat novou desku, bylo to moc fajn. Dvě věci si s náma zazpívala i Bára a bylo to celkově moc milé. Tahle cena je od posluchačů a to je vždy významnější, než od nějaké akademie, nebo sestavy odborníků, kde často hrají roli různé zájmy gramofirem a médii, myslím. Hudbu holt člověk dělá pro lidi. A taky pro sebe - z vnitřní potřeby. Je to přece jen forma sebevyjádření. To je jistě zásadní věc. Takže samozřejmě že Síň slávy je pocta a svým způsobem patří do ní všichni kdo tou kapelou za ta dlouhá léta prošli. Děkujeme všem kdo pro nás hlasovali!

Alan – Album je teprve krátce venku, takže se nemá smysl ptát jak a co. Spíše mi řekni jak jsi s dílem spokojen?
Martin – Já často mívám různé pochybnosti, ale podařilo se mi je nějak odblokovávat mnoha předěláváními a úpravami už během vzniku alba a tak z něj mám teď fakt velkou radost od obalu až po zvuk a výkony kapely. Myslím, že je důvod být na výsledek hrdý. Málokdo si ale může představit kolik práce se za tím skrývá. Už se těším, že kromě koncertů budu teď trávit mnohem víc časů v ateliéru při malování. 

Alan – Navážu mírně na předchozí otázku. Mohl bych říci, a snad nejsem sám kdo si toho všiml. Precedens se nechá rozdělit do několikati skladatelských etap. To bylo vždy ohledně muzikantů? Nebo se přizpůsobovalo zpěvákům? Příkladně Odstíny černé je to stále Precedens, ale mnohem tvrdší a syrovější.
Martin – No, je to samozřejmě částečně dané muzikanty, kteří právě tvoří kapelu, ale i mým postojem k tomu co se mi zdá pro takovou sestavu adekvátní. Samozřejmě především pěveckým interpretem mých textů, se kterými se musí nějak identifikovat – musí být z jeho úst identické. Současná podoba Precedens je rockovější a mě to baví. Užíváme si moc koncerty, kde si té energie lidé hodně všímají. A je to dané i podstatou zpěvačky Daniely, která to dokáže na podiu často pěkně rozbalit. Není možné přece sedět sám a vymýšlet si – teď to bude rockovější, teď víc nezávislé, teď elektropop. Musí to vyplynout z té vzájemné chemie. Kapela, to je kolektivní činnost, nebo vlastně „kolektivní bytost“ a měla by samotného autora překvapovat a těšit. Sám bych některé věci přece nemohl vymyslet – musejí vzniknout v nějaké součinnosti.

Alan – Budete dělat nějaké doprovodné videoklipy k tomuto albu?
Martin – Ano, jeden skvělý animovaný klip mladých a nesmírně talentovaných autorů Karla Cettla a Tomáše Pánka k písni Marie Bladová už je na světe a jistě k dohledání na You Tube. Měl premiéru na křtu v Besedě a byl k vidění i v Lokti. Na druhém klipu k písni Chtěla bych bejt pes se aktuálně pracuje. 

Alan – Má oblíbená otázka, za poslední dva nebo tři roky, nějaké vtipné zážitky s kapelou?
Martin – Naše drahá Daniela je takový náš milý mimozemšťan a tak o vtipné situace nemáme nouzi. Vždy překvapí – například teď čerstvě, když nebyla k nalezení ani na zvukovce, ale ani na začátku koncertu při tom velkém koncertě na Lokti při vstupu do Síně slávy Rádia-Beat. Už jsem se do mikrofonu z legrace ptal publika, jestli není přítomná nějaká talentovaná zpěvačka? (smích) Ona si zatím v šatně, která byla fakt hooodně daleko, povídala se svojí kamarádkou a kolegyní zpěvačkou Žántí. No, Daniela. Ale nezabil jsem jí. (Smích) Jinak my zažijeme hodně zábavy při každém koncertu. Docela se při hraní našich převážně mollových písní královsky bavíme a vyblbneme. Přece jen je to Rock and Roll a ten je zábavný, i když má tolik odstínů černé. (smích)

Alan – Koncerty, merchandise atd lze najít na vašich stránkách. Co připravujete zvláštního na tento rok (2025) k albu? A není to na stránkách, nebo na FB?
Martin – Koncerty. (smích)

Alan – Pokud bys mohl ve zkratce popsat každou skladbu zvlášť jak po textové stránce tak po hudební?
Martin - Manuál k písním nemá, myslím, smysl vytvářet. Mé texty jsou leckdy tajemné a mnohoznačné tak je na posluchači, aby si k ním dotvářel vlastní významy a příběhy. Tak to má být – každý posluchač je pak spolutvůrcem písně! To se mi zdá moc pěkný.

Alan – Já se opět těším až si na vás v tomto roce zajdu. Držím palce. Škoda že jsme neudělali i rozhovor k novému albu Lili Marlene. Něco vymyslíme. Držím palce, a drž se, jen tak dál, aspoň ještě 20 let na scéně.
Martin – Díky moc za povídání! A zase někdy.

www.martinnemec.art
www.precedens.cz
www.lili-marlene.com
facebook.com/martin.nemec.umelec
facebook.com/precedens30
facebook.com/lili.marlene.praha
instagram.com/martin_nemec_art
instagram.com/precedens_bandcz 
youtube.com/@precednes
https://1url.cz/bJJjA - Precedens
https://1url.cz/KJJjn - Lili Marlene