Rozhovor s Marianem Kudelou
Skupina ErozE vznikla na přelomu 2018/2019. Nic méně současná skupina ErozE počala svůj otisk datovat v roce 2025. Na to vše se Mariana vyptáme. Krom toho Marian své hudební prvopočátky započal v devadesátkách. Jdem na věc.
Alan – Ahoj Mariane. Kolik dekád tomu je co se věnuješ hudbě?
Marian – Ahoj Alane, no je to už opravdu hodně dlouho, více než 35 let.
Alan – Vezmeme to chronologicky a jen kapely. Od kdy do kdy?
Marian – Propast – 2001, sólový projekt Ztracený ráj s Jaroslavem Rajtajerem - 2024 – 2008, DOA rock 2008-2009, Eroze - 2019 – dosud, sólový projekt Mari&Rockfriends – 2026 – a uvidíme.
Alan – V čem všem jsi hrál?
Marian – Tak to musím už trochu rozvést. Propast vznikla v roce 1990 a skončila v roce 2001. Od roku 2004 jsem se začal věnovat svému sólovému projektu Ztracený ráj, ale celý projekt byl dokončen až v roce 2006 a v dalším roce vyšel na CD. V roce 2008 jsem nastoupil jen jako záskok a výpomoc do skupiny DOA rock, kde jsem však nakonec působil asi 1,5 roku. No a na konci roku 2009 jsem odchodem z DOA ukončil svoje aktivní hraní a myslel jsem si, že už to bude natrvalo. A pak přišel na konci roku 2018 kamarád a bubeník Josef Panoš a s ním nápad, ještě si společně jen tak pro radost zahrát. No a za pár měsíců vznikla EROZE.
Alan – Co jsi s nimi natočil? Jaké alba? A opět tak trochu chronologicky?
Marian –
Propast: 1993 – Rockové balady, 1995 – Sen o životě a 1997 – Strážce snů.
Marian Kudela&Jaroslav Rajtmajer a Extra Band: 2007 - Ztracený ráj
Eroze: 2023 - Poznání
Alan – Každé album, každá kapela byla lehce odlišná. Něco do rocku, něco více do bigbítu a pak návrat k hard rocku. Popiš nám to.
Marian – Ano, vlastně původní Propast začala jako spíš pop-rocková kapela s klávesama a hodně melodickou hudbou a tak vypadalo i první album, které se skládalo z 12 rockových balad. Byl to tenkrát docela častý jev a mnoho kapel vydávalo různá pomalá alba ve stylu rockových i jiných balad. Pak se Propast po odchodu klávesáka etablovala do čistě kytarové podoby a začala její éra tvrdší bigbítové kapely a tak vypadalo i její druhé album Sen o živote, které bylo určitě ovlivněno tehdejší módní vlnou a zájmem o muziku, kterou úspěšně provozovali kapely typu Kabát nebo Alice apod. Poslední album Strážce snů už jsme chtěli zase kousek hudebně posunout k našim tehdejším vzorům, které jsme poslouchali a tak má už vykročeno od klasického bigbeatu k trochu syrovějšímu soundu a hlavně i trochu progresivnímu a složitějšímu stylu, který nás tenkrát ovlivňoval a bavil. Ztracený ráj pak byl naopak hodně hudebně barevný a výpravný a byl inspirovaný rockovými muzikály ze zahraničí, které mám velice rád a vždycky jsem toužil něco v tom duchu udělat. No a Eroze vznikla na začátku tak trochu jako pokračování Propasti z období jejího konce a dokonce jsem vytáhl zařadil asi 3 písně, jak se říká ze šuplíku, které vznikli původně ještě pro Propast, ale už se tenkrát nerealizovali. Pro zajímavost jsou to Gladiátor, Bratrstvo a Oči. Nicméně kapela působila ze začátku opět hlavně na bigbeatových štacích a působili v ní muzikanti, kteří přeci jen více inklinovali k té rockové tancovačce. Tak se kapela postupem času pohybovala někde na pomezí bigbeatové a hardrockové kapely. A tak vypadá vlastně i první album Poznání, které mapuje 5 let činnosti Eroze a její nejhranější a oblíbené písně.
Alan – Kapitola sama pro sebe je pokud to tak mohu nazvat – projekt. Ztracený ráj. Toto nemělo dlouhého trvání.
Marian – Bohužel ano. Celé to začalo jak jsem už psal výše, mojí velkou oblibou rockových muzikálů a spojováním rockové muziky s různými styly a nástroji. Napsal jsem na přelomu roku 2003 a 2004 celý původně monotématický projekt, ke kterému jsem přibral přítele a skvělého muzikanta Jaroslava Rajtmajera. S tím jsme pak Ztracený ráj udělali do konečné podoby a připsali ještě i další skladby. Materiálu jsme nakonec měli asi na dvě alba. Vybrali jsme tedy 12 skladeb a postupně album za pomoci dalších skvělých kamarádů muzikantů i natočili. Chtěli jsme s tím projektem i vystupovat, ale neměli lidi co nám na CD pomáhali byly vytížení ve svých kapelách a nenašli jsme k sobě tenkrát další podobně „nalazené“ potřebné muzikanty na živé hraní. A tak proběhl jen křest v Plzni a pak asi ještě 3 nebo 4 speciální vystoupení. Natočili se 2 videoklipy a tím to bohužel skončilo.
Alan – Prosimtě, s Erozí máte natočení jen jeden klip? Nechtělo by to něco nového? Ono teď natáčíte materiál na nové album. Klidně sestříháno ze studia.
Marian – Určitě chtělo a už se na tom vlastně i pracuje. Nechtěli jsme už totiž dělat další klip na starší písničku a tak jsme čekali na nějakou novou nahrávku. Tu jsme plánovali už v loňském roce, ale nejdříve ze zdravotních a následně i personálních důvodů, nás to do studia pustilo až teď. Právě teď jsme nahráli 3 nové písně na EP, které bude základem pro druhé album, které doufám dotočíme v první polovině příštího roku. No a na dvě písně co jsme teď nahráli plánujeme udělat i videoklipy. první z nich na píseň Politik, snad zvládneme ještě letos.
Alan – Když už jsme nakousli natáčení nového alba, vezmem to jen okrajově, až bude album venku čtenáře určitě seznámíme. Tak co točíte, kde točíte, co očekáváš a eventuálně něco málo k tomu napiš.
Marian – Točíme u kamaráda Pavla Broma ve studiu ExAvik. Všechno to budou úplné novinky. První 3 natočené písně už jsme letos do repertoáru zařadili, ale všechny další jsou překvapením až pro budoucí sezónu, která jak doufám, kapelu posune zase o úroveň výš i co se týká koncertování.
Alan – Když jsme se spolu bavili naposled tak sis uvědomil že se blížíš k bigbítu, ale chtěl by ses vrátit zpět k zajetým kolejím to znamená hard rock. Tak jak to tedy bude?
Marian – Ano, máš pravdu. Stylově nás naši fanoušci určitě poznají, ale Eroze bude znít o poznání tvrdším, i když pořád melodickým dojmem a písně budou více technicky propracovanější a věřím i hudebně zajímavější. Půjde o poctivý hard rock s texty, které o něčem vypovídají. A tím, že v kapele už přes rok působí i nová dámská posila za mikrofonem, která se mnou střídá a doplňuje ve zpěvu, nabízí nám to i další zcela nové možnosti. Tak uvidíme co z toho nakonec vypadne.
Alan – Pojďme představit současnou Erozi. Kdo je kdo, plus kde před tím hráli, nebo současně ještě hrají, a s kým jsi už před lety hrál. Uf to bude dlouhá odpověď.
Marian – Neboj, nebudu to moc prodlužovat. U nás vždycky hráli zkušení muzikanti a bylo to pak, hlavně při koncertech znát. Současné obsazení je na tom podobně a moc si toho vážím. Začnu odzadu a opět s takovým propojením na tolikrát zmiňovanou Propast. Za bicíma sedí Roman Straka, který s Propastí hrál a natočil 2 alba. Je to zkušený borec, který působil v mnoha kapelách. Zmíním jen Cramp, Extra Band original, Nightwish Tribute, Iron Maiden revival, Blue Rose, aj. Muziku s ním tvrdí další původní člen a spoluzakladatel Propasti Milan Mašek, který se z kytaristy přetransformoval na basáka. K basové kytaře zmíním i našeho dlouholetého spoluhráče a emeritního člena Luboše Oulíka, který ze zdravotních důvodů musel ukončit koncertní vystupování, ale stále s námi spolupracuje, pomáhá nám a když to jde, tak si i zahraje. Toho můžete znát s takových kapel jako byl Telefon rock nebo Vizír. Náš nejmladší člen a to hudebně i věkově je sólový kytarista František Faško, který už toho stihnul také docela dost. Hrál dokonce u Jardy Rajtmajera v obnovené kapele Elegie, dále pak DIGGER, Liberate nebo Travex. Posila ve zpěvu Martina Miškovská se dosud pěvecky věnovala spíše jiným žánrům než je rock, ale dovolím si říci, že se u nás nejen rychle a skvěle etablovala, ale že se v rockové muzice dokonale našla. No a o své osobě jsem toho myslím, sdělil výše už asi všechno. Tak jen, že v Erozi hraju na kytaru, zpívám, skládám hudbu a píšu texty a bohužel se musím věnovat i nejméně oblíbené činnosti, kterou je management kapely. Ten bych skutečně velice rád opustil a přenechal někomu zkušenějšímu, který by nás i v této oblasti posunul a pomohl nám.
Alan – Za dobu své kariéry, svého hraní, určitě máš vtipné zážitky z vystupování. Pokud můžeš dej nějaké srandování do placu.
Marian – Bylo toho opravdu hodně, jen nevím, jestli je vše publikovatelné. Tak třeba jednu z dávné minulosti, kdy jsme s kapelou Propast jeli v noci v zimě z koncertu z Prahy. Bylo minimálně deset stupňů pod nulou a vezl nás náš kytarista Milan Mašek ve svém autě. Technika jela zvlášť a už před námi. Nastoupíme a těšíme se až auto začne topit odmrznou okna a vyrazíme k domovu. Po chvíli Milan povídá, že auto netopí a neví co s tím. Co budeme dělat, okna jsme sice od námrazy oškrabali, ale jakmile se zavřeli dveře, hned se orosili a nebylo ven vidět. Milan si, ale vždycky věděl rady. Když pojedeme a necháme otevřená všechna okna, tak se to nezamlží. Na sebe si každý oblékl všechno co měl, někdo našel naštěstí i rukavice, které dostal řidič a vyrazili jsme. Ještě než jsme dojeli na dálnici, tak bylo v autě jako na severním pólu a všichni drnčeli zubama. Pravé peklo nebo spíš mrazák nastal ovšem až na dálnici. Uvnitř se téměř nedalo vydržet. Nakonec jsme sice dokázali nějak dojet až do Plzně, ale tam už jsme auto nekompromisně u nádraží odstavili a dodnes nevím jak dokázali dojít do haly, kde jsme asi hodinu rozmrzali a domů pak dojeli vlakem. Po víkendu všichni úspěšně marodili buď s angínou, zánětem dutin nebo v horším případě s obojím. Ale přežili jsme to a dokonce myslím, že už následující víkend jsme zase stáli na pódiu. Sice to takhle asi nevypadá moc vtipně, ale teď po letech na to se smíchem v kapele rádi vzpomínáme. Ale jsme hodně rádi, že nám auta jezdí a topí, protože teď bychom to asi rozdýchávali o dost hůře.
Alan – Sezónu jste relativně dobře odehráli, na to že se sehráváte a natáčíte, tak zbyl čas i jet spoustu koncertů a festivalů, naprostá paráda. Kde jste letos 2026 byli? Stačí vypsat jen co zaujme čtenáře, nebo vás nejvíce bavilo.
Marian – Bavilo nás to opravdu všude. Byly to úžasné koncerty a některá nová místa i výzvy. A asi i tím, že všechno bylo nejdříve hodně hektické a do poslední chvíle nejisté, tak si to nakonec lidsky i hudebně skvěle sedlo a já musím říct, že mě to doslova nakoplo a bavilo jako už dlouho ne. A myslím, že i všechny ostatní v kapele. A jestli mám vybrat něco významného, tak to budou určitě vystoupení na velkých scénách po boku profesionálních kapel. Například Chodrockfest nebo Badyfest, ale samozřejmě vždy moc rádi hrajeme na domácích scénách jako jsou třeba pouťové slavnosti ve Staňkově či na obdobné akci v mém rodišti Poběžovicích nebo na takovém místě jako je Mekka chodského bigbeatu Mrákov. A nemohu opomenout i jednu úspěšnou festivalovou charitativní akci v Hlohovčicích, na které se naše Eroze podílela nejen hudebně, ale i organizačně.
Alan – 100% se nevidíme, neslyšíme naposledy. Díky za písmenka a držím palce.
Marian – Moc děkujeme za příležitost i možnost rozhovoru. Přejeme vše nej a budeme se těšit třeba někde na koncertě při živém hraní. A ať nám ta živá muzika vydrží a držíme palce všem, kteří se snaží o její zachování. Jak na straně kapel, tak na straně pořadatelů i médií a samozřejmě hlavně fanoušků, kteří na ni chodí. Mějte se krásně, Eroze.
https://www.facebook.com/eroze.rock
https://www.facebook.com/messages/e2ee/t/2165845794283067
https://youtube.com/@erozerock2560?si=vVej3aq9jE6rWw7c
https://music.apple.com/cz/album/pozn%C3%A1n%C3%AD/1843270286
