rozhovor s Lucy Anna (Honoris Causa)
Spring Metal Attack tour se jelo několik měsíců. Na toto turné se můžeme podívat hned z několika stran. Šlo o prvopočáteční zkušenosti organizavat něco rozšírného poprvé, co nese strasti i slasti. Čeho se vyvarovat do budoucna, a čeho se i držet dále, pokud nebude jinak.
Lucy Anna - zpěv
Carlo Ariakas - basa
Jesse - kytara
Márton - bicí
Alan – Ahoj Lucy. Kdo přišel s myšlenkou jet několik měsíců nejen o víkendech Spring Metal Attack?
Lucy – Nějakou dobu jsme se o tom bavili, ale myslím, že prvý kdo řekl, že chce jít na turné byl Carlo, který je v rámci Honoris Causa asi nejzkušenější. Jelikož jsme se jako kapela zformovali v době pandemie, první dva roky existence jsme téměř nevystupovali a moc jsme to chtěli dohnat. Jak, nebo proč jsem se toho chopila právě já přesně nevím. Nejspíš proto, že jsem v tomhle ohledu nejakčnější a nemám ráda, když se o něčem mluví a nic se neděje. Navíc u poloviny kapely je tu jazyková bariéra a já jsem se 10 let věnovala obchodu, takže vyhledávání kontaktů, oslovování, domlnouvání spolupráce mi rozhodně není cizí.
Alan – Prvopočátek. Jaký byl, jak jsi začínala s touto organizací? Telefonáty, domluvání, e-maily, FB mesenger atd? A kdo ti v tom ještě pomáhal?
Lucy – Na začátku jsem udělala to, co jsem znala z obchodu. Vytvořila jsem si databázy klubů, kde bychom mohli hrát, a kapel, se kterými bychom hrát chtěli. Byly to dlouhé hodiny na Googlu a na Facebooku, než jsem se dostala k samotnému oslovování. Pak jsem se snažila naplánovat lokality tak, aby byly kluby v jednotlivé víkendy blízko sebe a začala jsem je oslovovat. Byl to docela záhul. Bez kontaktů, bez zkušeností, bez znalostí. Prakticky celý leden jsem se denně přesouvala od firemního noťase k soukromému a jela tak do půlnoci. Přiznám se bez mučení, byly momenty, kdy si to moje obchodnícká duše docela užívala, a byly momenty, kdy jsem s tím chtěla praštit. Jednání některých klubů je fakt otřesné. Nakonec jsem ale domluvila celkem 9 termínů, další 2 domluvili kluci z Nazgul.
Alan - Spring Metal Attack nebyl jen o jedné kapele, tak kdo a na jak dlouho se připojil z kapel?
Lucy - Na začátku jsem se domluvila s kluky z kapely Nazgul, která nás v poslední minutě zachránila, když nám v minulém roce naplánovaný koncert s italskou kapelou „vybouchl“ opět kvůli covidu, takže nemohli vycestovat. Potřebovali jsme rychle náhradu a Nazgul byla poslední kapela, kterou jsem oslovila jako náhradu a vyšlo to. Všichni jsme z nich byly nadšení, tak jsme se domluvili na společném turné. Pak jsem přes Facebook oslovila kapelu Thanallian a domluvila s nimi pár termínů. Původně jsem chtěla domluvit pro jednotlivé termíny lokální kapely. Když jsem pak ale oslovila Tezauru původně na jeden-dva koncerty, setkala jsem se zájmem přidat se na celý zbytek turné. Jelikož jsem je předtím viděla live a ostatní také souhlasili, řekla jsem si, že mi to ušetří hodně času a upustila jsem od myšlenky lokální kapely pro každý termín.
Alan – Tuto otázku položím teď, i když by se hodila na konec rozhovoru. Rekapitulace tour, a poznatky.
Lucy – Nejlíp bych to popsala jako jednu obrovskou lekci ve všech ohledech. Kluby, kde jsme měli největší účast se omlouvali, že bylo lidí málo. Kluby, kde se sotva někdo ukázal se tvářili, že je to naše chyba, protože jsme neudělali pořádné promo i když sami promo slibovali. Zažili jsme moc hezké jednání i jednání na „přes držku“. Na závěr jsme to ale v rámci kapely vyhodnotili jako úspěch. Přežili jsme to bez větších problémů, nebo hádek. Já nezabila Carla, ani on mně (smích) a celkově jsme si to užili. Dokonce jsme si mezi Hodonínem a Kromeřížem odskočili na Slovensko, kde byl náš finský kytarista Jesse úplně poprvé. Jako lidi nás to ještě víc zblížilo a ujistilo nás to v tom, že jsme schopní spolu dobře fungovat a pokaždé se domluvit. Řekla bych, že to je pro kapelu jedna z nejdůležitějších věcí. Navíc pro mě tohle byla úplně první zkušenost s organizací turné a pochopitelně jsem nadělala spoustu chyb. Hodně mi pomohlo, že mně moji kluci podrželi, když bylo nejhůř a nic mi nevyčítali. Setkala jsem se spíš s podporou a oceněním. A to je to nejvíc co si můžeš přát, když začínáš a ani pořádně nevíš, co děláš.
Alan – Nejprve trochu toho veselí. Jaké, které akce dopadli velmi dobře na Spring Metal Attack?
Lucy – Moc se nám líbilo ve Willax klubu v Mladé Boleslavi, kde jsme odstartovali. Takže jsem tam již domluvila termín na podzim, kdy budeme hrát s úžasnou symphonic metalovou kapelou Wishmasters. Třetí kapela je v řešení. Moc hezká atmosféra byla v Rokáči v Mostě, který domluvil Vojta z Nazgulu. I když zrovna nebylo narváno, moc jsme si to tam užili a klub se k nám choval moc hezky. Poslední koncert, který jsme v rámci turné odehráli, byl v pražském Vagonu, kde jsme asi rok předtím jako kapela odehráli i náš úplně první koncert. Přístup klubu byl skvělý, atmosféra i lidi super. Byl to pro nás koncert plný emocí a celkově skvělý večer.
Alan – Teď druhá strana. Propadáky Spring Metal Attack?
Lucy – Jak to začalo, tak to i skončilo. První termín nám zrušil klub z technických důvodů (nechci se pouštět do detailů). Poslední termín nám klub sice nezrušil, ale na poslední chvíly zadal podmínky, které jsme nemohli akceptovat. Tak jsme to vypustili. Jeden klub nám termín dvakrát potvrdil a záhy zrušil. Třetí pokus jsem už neřešila, protože mi to přišlo jako nefér jednání a nestála jsem o zbytečné potíže.
Alan – Ponaučení z toho?
Lucy – Ponaučení? Těch bylo, že je nespočítám (smích). Ale zkusím to. Nespěchat a zbytečně netlačit na pilu. Příprava a propagace jsou příliš důležité a není dobře je podcenit. Lidi nepříjdou jen proto, že se něco děje. Nenechat sebou manipulovat. Když se organizuje něco pro víc kapel a x lidí, je potřeba soustředit se na nejlepší alternativu, ne na to, aby byly naprosto spokojeni všichni. Nevěřit všem slibům, nenechat si mazat med kolem…ehm.. pusinky a hlavně nemít nerealistická očekávání, že se davy pohrnou a přes noc se staneš hvězdou.
Alan – V průběhu skoro 1/2 roku jste ale nejeli jen Spring Metal Attack. Které koncerty jste ještě odehráli? Kde a s kým?
Lucy – Mimo turné, které jsme jeli o víkendech v průběhu asi tří měsíců, jsme odehráli ještě dva koncerty. Na jeden nás přizvala kapela Sandonorico. S Carlem jsme byly na křestu jejich prvního alba a tehdy mi ani nenapadlo, že bychom s nimi jednou mohli hrát. Potkali jsme se pak docela vtipně ve zkušebně a já na chudáka Zuzanu (zpěvačku) málem skočila :D Byl to moc hezký večer a potkali jsme tam fajn lidi z kapely Sarkonia (možná se něco chystá….psssst). Poslední koncert jarní sezony jsme odehráli v brněnské Melodce na pozvání Tezaury. Za to jsme moc vděční nejen proto, že to byl skvělý večer, ale hlavně proto, že Melodka nedávno ohlásila velkou změnu. Bohužel jsou nuceni se stěhovat a pro nás to teda byla první a poslední možnost zahrát si v původních prostorech klubu.
Alan – Co Maďaři? Dobrý ne?
Lucy – Asi sa ptáš na maďarskou kapelu Mezmerized. Ano, moc dobrý. Potkali jsme se s nima na akci v Melodce. Jako kapela jsou famózní a jako lidi jsme si moc sedli. Náš maďarský bubeník Marton byl rád, že si může promluvit v rodném jazyce. Náš finský kytarista Jesse, který je jinak extrémní introvert, se v podstatě zamiloval. Já jsem vždy ráda, když potkám nějakou tu holku v tomhle dominantně mužským světě a Carlo, náš italský baskytarista, ten je hned kamarád s každým :D Celkově jsme moc rádi, že jsme měli možnost potkat je a sdílet s nimi podium. Moc rádi si s nimi zahrajeme znovu.
Alan – V plánu bylo album, které mělo vyjít přibližně teď. Na druhou stranu, není dobře nic uspěchat. Tak album – natáčení, pilotní skladby a klip?
Lucy – Naše nové EP Homo Homini Lupus (z latiny člověk člověku vlkem) je prakticky hotové. Jak ale říkáš, není dobře nic uspěchat. Aktuálně řešíme album cover, booklet, promo a samozřejmě termín. V řešení je také videoklip. Některé věci se nám zkomplikovali z osobních a finančních důvodů, proto momentálně nevíme termín vydání. Venku je ale pilotní skladba Plastic surgeon, která je nejvíc komerční z celkem 5 originálních skladeb na albu. Orientačně bychom chtěli album pustit do světa na podzim.
Alan – Něco málo (hodně) máte nasmlouváno odehrát, řekněme do srpna. Kde si zahrajete? Koncerty – festivaly? A nevynech ani zahraničí. Maďarsko tedy až na rok 2024?
Lucy – Nejbližší termín máme na druhém ročníku Morphing festu v pražské Modré Vopici. Pak nás čeká účast na festivalu Summer Music Fest v italském Codroipu. Další akce na léto z rodinných důvodů jednoho z nás neplánujeme. Určitě bychom rádi zařadili na seznam Maďarsko, letos to ale nevidím reálně. Takže spíš 2024.
Alan – S Honoris Causa připravujete co, než vyjde album? Trika, kalendář ..... ?
Lucy – Řešíme stránky, nový merch, cover na nový album a věci s tím spojené. Kalendář, na který se ptáš jsem fotila jen já a není spojen s kapelou. Nicméně kapelní kalendář by možná nebyl tak špatný nápad 😊
Alan – Pojď to celé odlehčit. Vtipné zážitky z tour a i mimo tour se skupinou Honoris Causa?
Lucy – V Boleslavi „lepší polovička“ jednoho z nás stropila scénu a ještě před koncertem došlo k rozchodu. Na dalším mně pak na toaletách „zablokoval“ nadšený fanoušek, který si moc chtěl povídat a já nemohla ani tam ani ven, a nechtěla jsem být hrubá. Tak jsem přešlapovala a povídala si s ním :D V Hodoníně jsem hodinu v panice (těžký závislák) hledala mobil, který se pak našel na podiu po koncertě druhé kapely. Někdo si myslel, že patří jejich zpěvačce a odnesl ho. V Praze, kde jsem viděla, že je hodně cizinců a měli jsme časový skluz, jsem na začátku oznámila, že budu mluvit jen anglicky. Uprostřed koncertu pak na mně z davu začala řvát nějaká paní, proč nemluvím slovensky a poslala mně nevybraným způsobem tam, kde slunce nesvítí :D To se mi za 12 let v Praze nestalo, aby se někdo rozčílil, proč nemluvím slovensky :D No a z posledního koncertu jsem si odnesla jako pěst velkou modřinu, když jsem vrazila do dveří přesně v místě, kde byl háček na kabáty. Ještě pořád mění barvy. Vtipná historka z nahrávání alba. Carlo a Marton chrápou tak, že by to vzbudilo i mrtvýho. Takže ve studiu The Barn, kde jsme album nahrávali, spali i s chudákem Jessem na horním patře. Já spala sama úplně vespod což bylo o dvě patra níž. Když jsem šla v noci do koupelny, slyšela jsem ránu jak prase. Další pak později. U „ranní“ kávy kolem poledne jsme pak všichni padali smíchy. Ty rány byl Carlo jak né jednou, ale dvakrát za noc spadl z postele :D
Alan – Díky za rozhovor, další řekněme uděláme k vydání alba na přelomu podzim/zima.
Lucy – Děkuji a těším se příště.
(foto Nino/Drabek)
