Rozhovor s Fernandem Ribeiro z Moonspell!

Posledních 24 let je Moonspell jednou z nejaktuálnějších kapel v mém životě, díky "Vampiria" jsem je objevil a od té doby jsem je sledoval. Takže jsem byl nadšený, když oznámili druhé kolo s Dark Tranquity po společném turné minulý listopad, se zastávkou v Praze. Takže 20. dubna jsem šel do Ostravy, abych si užil jejich koncert a promluvil si s Fernandem Ribeiro o jejich nadcházejícím 30. výročí "Wolfheart". Album, které bylo iniciací pro mnohé, kteří se setkali s tímto mistrovským dílem od doby, kdy bylo vydáno v roce 1995.

Jejich koncert v Ostravě v klubu Barrak byla vyprodaná a jejich set byl jako jízda na horské dráze, projeli jsme různé éry kapely. Od "Wolfheart" a "Irreligious" k "Memorial", pokračovalo to k "Night Eternal" a "Extinct". Dostali jsme všechno, co na nás tu noc vrthl tento portugalský kvintet a užívali jsme si každou vteřinu jejich set, chtěli jsme víc, ale už stanovené časy byly na místě.

Přesto nás donutili toužit po více, ve formě speciální show k 30. výročí "Wolfheart", které se dočkáme i v České Republice a to na Basinfirefestu 28. června 2025, tak si musíme ještě chvíli počkat na tento úžasný výroční set.

Před koncertem jsem měl tu čest (a jako vždy byl potěšen) mluvit se zpěvákem Moonspell, Fernandem Ribeiro, o "Wolfheart" a nadcházejícím 30. výročí "Wolfheart" a oslav plánovaných na letních festivalech.

Miguel (Metal Heart Radio): Fernando, vítej v Ostravě. Už je to dlouho. Jaké bylo dosavadní turné?

Fernando Ribeiro: Skvěle. V táboře Moonspell se zatím nic nového neděje. Takže si myslím, že je důležité, abychom nebyli zaseknutí v Portugalsku, neschovávali se a nesetkávali se s fanoušky. No, Dark Tranquility se líbila zkušenost s naším společným turné na první etapě, a tak nás pozvali i na druhou etapu.

A my jsme se nad tou myšlenkou zamýšleli, protože jsme v procesu skládání písní a taky, že půjdeme do studia pravděpodobně někdy v říjnu, listopadu. Ale turné je skvělé, to jo. Skvělí lidé, spousta lidí, kteří na koncert chodí.

Každý večer můžeme hrát jiné písničky. A to je, myslím tím, co chci říct, máme turné v krvi. Dělám to od svých jednadvaceti, takže je zvláštní, když to nedělám.

MHR: Letos uplyne 30 let od vydání "Wolfheart". Je to v podstatě album, které mnoha lidem otevřelo dveře a z mé vlastní zkušenosti to byla první hudba, kterou jsem od Moonspell slyšel. A když jsem mluvil s lidmi, vždycky se na "Wolfheart" odvolávali, jako na jedno z prvních alb, které je ke kapele přivedlo.

Na oslavu 30. výročí vydání "Wolfheart" zahrají Moonspell na některých vybraných letních festivalech speciální set. Proč to děláte právě takhle?

FR: Jo, nechceme jich dělat moc. Samozřejmě pro nás je "Wolfheart" také velmi důležité, nikdy jsme se nevzdali hraní písní z "Wolfheart". Vždycky tam bylo pár písní z "Wolfheart".

V minulosti, po dobu jeho dvaceti, pětadvaceti let, jsme dělali nějaké speciální koncerty.

Ale 30 let je kulatější číslo. Je to legrační, protože v Moonspell jsme se dostali na křižovatku, že bychom se mohli proměnit v kapelu na legendu, být nějakým odkazem. Protože letos je to 30 let Wolfheart, příští rok 30 let Irreligious, pak 30 let Sin/Pecado. A pro některé lidi to byly naše evergreeny, naše nejlepší roky.

Takže i proto jsem si říkal, že kromě oslav "Wolfheart" by bylo důležité dělat i novou hudbu. Chvíli nám trvalo, než jsme se rozhodli, protože si myslím, že v dnešní době můžeme z odkazů klidně žít. Hodně lidí se ptá: „Aha, vy přijedete zahrát celý set Wolfheart na turné s Dark Tranquility“.

Ale my si mys,íme, že to není pravé místo, protože jsme speciální hosté. A taky chceme šetřit, protože budeme mít speciální koncerty k oslavě. Takže jich není moc.

Upřímně řečeno, myslel jsem si, že o ně budou mít festivaly větší zájem. Protože, jak říkáš, je to domácí album, ale festivaly letos chtějí ˇ"chuť dne", denní lákadlo.

Chtějí metalcorové kapely, chtějí hudbu pro děti. A jak říkáš, je trochu škoda, že se tak důležité album pro evropský metal občas vyřadí z velkých festivalů. Ale znáš mě, já jsem vždycky spokojený s tím, co mám.

A nepřemýšlím a nepřeceňuji se v tom, co bych mohl mít. Jdeme oslavovat "Wolfheart". Opravdoví fanoušci tam budou, jako vždycky.

Máme také speciální edici, která nyní vyšla u našeho vydavatelství Alma Mater Records. Teď jsme dostali jen černé LP, 180 gramů, jen tak na oslavu.

Ale v říjnu budeme mít knižní LP, něco opravdu speciálního, opravdu limitovaného. Myslím, že je na nás a na fanoušcích, abychom ten odkaz udržovali. A o to se snažíme.

Připravujeme velkou show v Lisabonu, zahrajeme i celé "Wolfheart". Hosty jsou Dark Tranquility, projevili jsme jim laskavost. Takže jo, jsem rád, že album mělo tenhle příběh, samozřejmě nečekaný příběh.

Nikdo to nečekal, já to taky nečekal, ale když dojde na oslavu, tak to uděláme. Uvidíme, jestli se nám podaří dosáhnout 40 let Wolfheart, člověk nikdy neví,

Je to jen pro nás zvědavce. A myslím, že je to výročí, které stojí za to oslavit nebo připomenout.

Protože to vlastně bylo seznámení s Moonspell pro mnoho a mnoho lidí, jak jsi správně uvedl. Ano, to je jisté.

MHR: Vraťme se o 30 let zpět, co se dělo ve vašem životě v době, kdy jste začali psát "Wolfheart"? Jaké byly tvé vlivy? Myslím tím, co se dělo? Jaká byla metalová scéna v Lisabonu? Co se v té době odehrávalo?

FR: No, metalová scéna v Portugalsku nás tehdy moc nebrala. Ne že by se nám ty kapely nelíbily, ne že bychom nechodili na koncerty, ale rozhodně jsme chtěli dělat něco jiného. A od dob "Anno Satanae" a "Under The Moonspell" jsme to dali do pořádku.

Nechtěli jsme být portugalskou Metallicou, portugalskou Sepulturou nebo portugalskou Panterou, tedy kapelami, které portugalskou metalovou scénu velmi ovlivňovaly. Téměř všichni se je snažili napodobit. A black metalu bylo velmi málo, gothic metalu velmi málo.

Takže když jsme začínali dělat "Wolfheart", byli jsme tak trochu víc zaujatí těmito hudebními směry. Takže jsme si, upřímně řečeno, hleděli svého a snažili se zvládnout i veškerou kreativitu, která přichází s debutovým albem. Protože jsme si mysleli, že "Anno Satanae" a "Under the Moonspell" byli v pořádku, otevřeli nám nějaké dveře, ale byly příliš divné a byly svým způsobem příliš experimentální.

Chtěli jsme udělat homogennější album, s lepšími písněmi a s jasným konceptem. Upřímně řečeno, chtěli jsme se prostě zlepšit.

Měli jsme tak trochu jinou sestavu, jiné autory písní a bylo opravdu těžké "Wolfheart" napsat , protože jeden z nich chtěl trochu víc folkový přístup, který jsme měli v "Ataegina" a "Trebaruna". Já jsem chtěl něco už temnějšího, romantičtějšího a gotičtějšího, jako třeba "Erotic Alchemy", "Wolfshade" nebo "Vampiria". Někteří další chtěli rovnou metal a výsledek byl prostě takový, jako by tam byla hydra s mnoha hlavami a každý dostal svůj kus.

Hlavním zlomem v případě "Wolfheart" bylo, že jsme podepsali smlouvu s Century Media a mohli jsme spolupracovat s Waldemarem Sorychtou, ale i to byl náročný proces. Takže "Wolfheart" pro nás nebyla procházka růžovým sadem. Svým způsobem jsme z toho měli porodní bolesti.

Bylo to asi jedno z nejtěžších a nejnáročnějších alb, které jsme udělali, protože jsme ještě stale vycházeli z "Under the Moonspell" a naše muzikantské schopnosti byly lepší, ale pořád to nebylo na úrovni nápadů "Wolfheart". To byl vždycky problém, který jsme se s kapelou snažili napravit. A taky jsme přecházeli na něco elegantnějšího.

Pomohlo nám i to, že jsme byli v Century Media, protože ti vydávali podle mého názoru nejlepší muziku. Sentenced, Samael, Tiamat, The Gathering, víš, další kapely, extrémnější kapely. Takže jsme tak nějak taky naťukli tu atmosféru, která nebyla v rámci portugalské metalové scény moc populární, ale byli jsme s ní v kontaktu vlastně od začátku Moonspell, prostřednictvím výměny kazet a dopisů atd.

MHR: To je zajímavé. Vzpomínám si, jak jsem toto album poslouchal šest let po jeho vydání v baru v Bogotě. Zrovna jsem popíjel pivo a ze soundsystému hrála "Vampiria". Zeptal jsem se barmana, co to je? Řekl: „To je ta kapela Moonspell z Portugalska.“ A já na to: „Ukažte mi celé album". Pak jsem ho požádal, aby to pustil celé, byl jsem fascinován, jak jsi říkal, byla to hydra s mnoha hlavami. Takže když jsem z toho baru odcházel, řekl jsem si, že tuhle desku musím najít. V Bogotě bylo tehdy těžké ji sehnat.

FR: To se vsadím, že bylo . Abych byl upřímný, abych trochu vyvrátil historii "Wolfheart", nebylo to tak, že jsme vydali desku a půl roku po vydání nic, nic se nedělo.

Chci říct, že se objevily nějaké dobré recenze, bylo pár lidí, kteří album poslouchali, ale až poté, co jsme jeli turné s Morbid Angel, Immortal a hráli ty písně naživo, i když jsme měli velmi krátký set, měli jsme jenom písně z "Wolfheart", takže to byly jenom písně "Wolfheart". Začali jsme "Wolfshade", hráli jsme "Love Crimes", což je podle mě jedna z nejlepších písní z "Wolfheart", atd. A vzpomínám si, že když jsem se vrátil do kanceláře Century Media v Německu, v Dortmundu, Robert, ten člověk, který s námi podepsal smlouvu, Robert Kemp, jeden z majitelů a zakladatelů Century Media, mi řekl: „Gratuluji, právě jste prodali 50 000 alb za měsíc, to je nejprodávanější debut Century Media v historii.“ 

A já mu řekl: "Je mi to jedno, chci se jen osprchovat a chci, abys mi koupil jídlo, protože po dvou měsících turné umírám hlady, jím sračky a nemám sprchu v dodávce". Takže jsme z toho měli tak nějak stejný pocit, nebylo to tak, že by si to každý koupil na ulici nebo v obchodě s deskami, museli jsme o to bojovat. A to je pořád realita Moonspell.

Kdykoliv jdu na koncert, lidi se mě ptají, jaká je tvoje motivace? A já říkám, no, moje motivace je si najít nějaké přátele, protože jdu na pódium a nečekám, že se se mnou hned někdo spřátelí, nebo že se do mě někdo zblázní, i když jsme Moonspell a máme odkaz a máme skvělé písničky. Nedávno jsem se bavil s Ricardem, protože jsme měli koncert, na Dark Tranquility přišlo hodně lidí, nevím už přesně kde, ale bylo to na tomto turné, a po půl hodině byli všichni hotoví z Moonspell, my jsme je prostě přesvědčili. A samozřejmě jsme za to rádi, ale na druhou stranu bychom si rádi dali pauzu, jako každá jiná kapela.

Takže jo, to je v kostce příběh "Wolfheart". Pak se to stalo opravdu populární všude, jako takový symbol undergroundové kultury, kapela z Portugalska, ne ze Skandinávie nebo Anglie, takže k tomu měli vztah i lidi v Kolumbii, lidi ve střední a východní Evropě, protože já vždycky říkám, že "Wolfheart" byl jako černý kůň, který utíká z kolejí, víš, nikdo tomu nevěřil, naši producenti tomu nevěřili, Century Media tomu nevěřilo, protože to byla pravda všude. Možná jsme někdy taky pochybovali, ale pamatuju si i zážitek, kdy jsem "Wolfheart" poprvé poslouchal na kazetě v letadle z Německa do Lisabonu a říkal jsem si, páni, je to dobrý, je to vlastně dobře udělaný a jsme to vlastně my, konečně můžu poslouchat svůj hlas, můžeme poslouchat bicí, můžeme poslouchat kytary, a i když to bylo problematické, myslím, že je to zatím nejlepší věc, kterou jsme udělali.

Takže jako všechno, dneska je to album, které se hodně rozšířilo a všichni ho znají a existují tribute kapely. Nedávno jsem se díval na tribute kapelu z Bolívie, která se jmenuje Abysmo a oni říkali, aha, budeme slavit 30 let "Wolfheart", budeme ho hrát a mají zpěvačku a všechno a já jsem si říkal, no, nikdy jsem nečekal, že se to stane, ale to je pravý důkaz, že "Wolfheart" ušlo za těch 30 let dlouhou cestu, ale nebylo to něco jako úspěch ze dne na den.

MHR: Když se vrátíme k tomu turné s Morbid Angel, což bylo v podstatě prvních pár koncertů v Británii, které Moonspell tak trochu otevřely dveře do Evropy, jaké máš na to turné s kluky z Morbid Angel a vůbec na celé turné vzpomínky?

FR: Morbid Angel byli tehdy jednou z našich nejoblíbenějších kapel, chci říct, že miluju death metal a poslouchám Morbid Angel od roku 88, 89, takže nám tenkrát nabízeli spoustu turné, protože jsme měli být na turné, v Century Media věděli, že musíme být na turné. takže nás v tomto ohledu podporovali a samozřejmě, jiná turné by byla pohodlnější, měli jsme Kreator, protože Mille byl velký fanoušek, hlavně "Wolfheart" a "Irreligious", pozvali nás Skyclad, byli jsme na to turné zamluveni a na všechna ta turné jsme měli cestovat autobusem, ale vybrali jsme si nejkratší cestu. Rozhodli jsme se cestovat dodávkou po dobu devíti týdnů.

Myslím, že po celé Evropě, vlastně kromě Portugalska, jsme podpořili kapelu, kterou jsme měli nejraději, taky Immortal byli mezi nimi, a bylo to pro nás hodně drsné turné, myslím, že muzikanti jsou vždycky muzikanti, jsou v pohodě, samozřejmě pro mě David Vincent, Pete Sandoval a Trey, a taky Eric Rutan, který hrál na kytaru. Pro mě byli jako bohové, hlavně David Vincent, takže už jenom to, že jsme s nimi vystupovali na jednom pódiu, i když ne s extrémním deathmetalovým albem, ale s melodickým albem. Immortal, tam byl Abbath a Demonaz a Hellhammer, vhodné na, nevím, jestli měl tenkrát bubeníka, takže to byl někdy takový blackmetalový cirkus, víš, přinášení ohně, pálení vlasů, jako mnoho historek o starých dobrých Abbath.

Ale hodně si nás vážil, protože seděli v autobusu a my v dodávce, vzpomínám si, že jsme se během turné stali velmi populární, prodávali jsme víc merchandise než headlineři, všichni šíleli a mluvili o Moonspell, a víš, někdy jsme měli problémy s managementem Morbid Angel, protože nám zakazovali se sprchovat, zakazovali nám jíst, bylo to opravdu... Bylo to šílené! Jo, bylo to trochu drsný po týhle stránce, ale my jsme zvítězili, víš, zvítězili jsme, jenom jsme nestihli koncert v Itálii, to si pamatuju kvůli hranicím a policii a všechno bylo v roce 1995 hodně komplikovaný, ale zvítězili jsme, dali jsme do toho všechno, mysleli jsme si, že nás budou všichni nenávidět, hlavně když jsme vyjeli z Británie do Evropy, Británie byla těžká, Londýn byl super, ale pak v Evropě nás už přijali, myslím, že u některých lidí to byla zvědavost, u některých s to bylo s otevřenou náručí,

Vlastně to byl tehdy časopis z Holandska, který se jmenoval Aardschok, otiskli reportáž, byla tehdy na internetu, a největší fotka byla moje, s otevřenou náručí na Vampyrii, říkal jsem si, wow, my asi velmi naivně, tady brnkáme na strunu, ale mám na to skvělé vzpomínky. Myslím, že to bylo těžké turné, ale Moonspell udělali to, co děláme vždycky, spoléháme se sami na sebe. Neměli jsme žádného tour manažera, neměli jsme nic. Víš, měli jsme jen sami sebe, naše nástroje a naši hudbu, a to udělalo svou práci, a je to něco, na co spoléháme dodnes, kdykoli se vyskytne nějaký problém nebo nějaká situace, nejdeme a nežádáme nikoho, aby to vyřešil, řešíme to sami, protože tak jsme byli vychováni.

MHR: Odolný, odolný. Podle toho, co jsem si vyhledal, jste myslím hráli v Ostravě na konci roku 1995, vzpomínáš si, ano? Nevím, jestli tady příliš netlačím na tvou paměť, pamatuješ si něco o této oblasti?

FR: Zatím mám skvělé vzpomínky, možná si za pár let nebudu pamatovat nic, takže je dobré procvičovat paměť. Jo, protože jsme to dělali během turné s Morbid Angel a pak jsme absolvovali pár turné s Tiamat, Crematory a taky s The Gathering.

Což opravdu rád vidím. Rád bych je viděl, nikdy jsem si nemyslel, že se to stane, ale je to skvělé. Možná je uvidím letos v létě nebo příští léto.

Takže jo, bylo to na konci turné, byli jsme pořád ve stejné dodávce, jen nás pozvali na pár festivalů, jeden v Katovicích, myslím na Metal Mania, starý festival a jeden v Ostravě.

Takže jsme přijeli do té hokejové haly, myslím arény, bylo tam asi tisíc lidí, hrály tam velké kapely, a my jsme přijeli v naší malé dodávce, víš, hráli Kreator, hráli Testament, další kapely a pamatuju si, že tam byl velký zmatek, protože nás všichni obklopovali, a víš, ne všichni mluvili anglicky.

Tak jsme šli na pódium a bylo to úžasný, a taky si pamatuju, že jsem měl první kontakt s pravým východem Evropy,  protože tam byli dva kluci, nikdy na ně nezapomenu, tuhle jsem říkal kamarádovi, že se vracíme do Ostravy, byli tam dva kluci, úplně nazí, v zimě, ožralí jako šílenci, prostě tam byli, víš, na festivalu, a já si říkal, kurva, tohle se v Portugalsku jen tak nevidí.

Takže jo, to jsou moje vzpomínky na Ostravu.

MHR: To je skvělá vzpomínka, Fernando. Jakou píseň z Wolfheart hraješ naživo nejraději?

FR: To záleží, opravdu záleží na náladě, protože jak vidíš, záleží na náladě, aktuálně na našem setu hrajeme jen "Alma Mater". Někdy, jako třeba na jiném turné, vyhodíme "Love Crimes", "Vampiria", ale taky "Of Dream and Drama" , "An Erotic Alchemy",. Myslím, že když je tam publikum Moonspell, které to ocení, ale někdy je to prostě, jako něco, co nebude fungovat s davem. Takže jedna z písniček, kterou teď hraju opravdu rád, je "Love Crimes". Jo, myslím, že je to fantastická písnička, která přežila zkoušku časem, opravdu.

Upřímně řečeno, už nás tak trochu přestalo bavit hrát "Vampiria", protože nám přišla trochu dětinská, přišlo nám, že nefunguje na denním světle, takže ji tak nějak hrajeme jen pro zvláštní příležitosti. Hrajeme ji jednou nebo dvakrát na turné, náhodně, a aktuálně se samozřejmě objeví na setu Wolfheart. A taky jsem se díval na nový film Nosferatu.

MHR: Líbilo se vám to?

FR: Líbilo se mi to, Myslím, že to tak trochu zachránilo upírskou tematiku po tom všem, co se stalo se Stmíváním, upíry atd. Fandil jsem mu. Je to film ze staré školy, je romantický a ošklivý. Je to taková temná verze originálu.

Jo, chci říct, že miluju film Murnaua, miluju Herzogův film, ale tenhle ten mluví k naší době, ale je taky tak trochu nadčasový. Opravdu se mi líbí atmosféra toho filmu, protože není tak romantický jako film Coppola. Je trochu ošklivější, je trochu temnější.

A když jsem to poslouchal, a když jsem poslouchal jeho hlast. To, jak se s tím hlasem vypořádal, tak jsem si říkal, vždyť jsem to dělal v roce 1995. Víš, se špatným anglickým přízvukem a tak nějak jsem si říkal, že jsem měl tak trochu pocit, že "Vampiria" není mrtvá. Víš, že je tu pořád prostor pro takovou trochu mladistvou, romantickou upírskou písničku.

MHR: Abych byl upřímný Fernando, pokaždé, když poslouchám "Wolfheart", vracím se k tomu okamžiku v tom baru. Říkám si, že tam to začalo, tam se tahle kapela stala mým dětstvím.

FR: Aha, to byla tvoje osudová píseň?

MHR: Jo, to je ta, která mě dostala k Moonspell, v tu chvíli jsem si říkal, že to musím najít. Musím.

MHR: V roce 2010 přidala portugalská pošta do své nabídky speciální známku s motivem Wolfheart.

FR: To ano.

MHR: Jaký byl pocit, když se Wolfheart objevil na oficiální známce portugalské pošty jako reprezentant hudby z Portugalska?

FR: No, bylo to velké překvapení, abych byl upřímný, protože Portugalsku je hudba jedno, tím nemyslím fanoušky, milují nás, ale instituce. Úplně nás většinou ignorují, víš, všechno dědictví, celý mezinárodní úspěch. Takže když nám zavolali z portugalské pošty, ríkal jsem si, no, myslím, že není lepší kapela než my, která by to lépe reprezentovala. Zvlášť na známku, protože na začátku naší kariéry byla pošta náš internet, víš, tam jsme dali většinu našich peněz, většinu času.

Rozesílání alb, rezesílání dema, takže jsme věděli dost o práci lidí, kteří tam pracovali, než lidé, kteří tam pracovali, protože jsme tam byli dost často. Takže, to byla poetická spravedlnost, víš, protože naše známka  byla nejdražší. Byly to dvě eur, dvě eura, ale pokud si ji lidé zakoupili v den, bylo to jako, možná 500, 600 eur pro sběratele, protože pokud si koupíte známku v ten den, vytváří to větší hodnotu.

Takže, byla to opravdu cool věc. Myslím, že to byl jeden z našich největších úspěchů mimo hudbu a naši fanoušci byli velmi šťastní. Vždy se snažíme, aby náš prezident rozpoznal naši hodnotu, dal nám medaili, protože ji dal hodně umělcům, ale abych byl upřímný, nemám rád politiky, takže ani nevím, jestli to přijmu.

S tímhle jsem mnohem spokojenější. Je to pro Moonspell smysluplnější být na známce než mít medaili z radnice nebo od vlády atd. Protože jsme příliš punk, příliš metal, příliš nekonformní, abychom to udělali. A přesně, nikdy jsme nepotřebovali žádnou instituci v Portugalsku, aby jsme se dostali do zahraničí a hráli naši hudbu a prodávali naše záznamy, ale musím říct, že jsem byl opravdu, opravdu, opravdu šťastný. Dali nám spoustu sbírek. Bylo to ve zprávách po celém světě, protože pro metalovou kapelu není moc typické, aby získala tato uznání, více je to pro královny, svaté a papeže, nebo politiky. Takže jo, byl to opravdu skvělý okamžik a já mám stále své známky, protože nám je dali, jako známkové listy. Jednou z nejprodávanějších známek byla ta s Wolfheart, možná je nejlepší.

MHR: Myslím, že je velmi důležité reprezentovat Portugalsko a portugalskou hudbu, což souvisí s mou následující otázkou. Když mluvíš o metalu, víš, mimo festivaly, třeba Moonspell si každý spojuje s Portugalskem. Nic jiného za tím není. Potom už je to takový cvrččí zvuk. Jaký je tvůj názor na portugalskou metalovou scénu a jaké znáš kapely, které jakoby navazují na odkaz kapely jako Moonspell.

FR: Myslím, že lidé v Portugalsku, zejména ostatní hudebníci, tak trochu zpracovávali to, co se stalo s Moonspellem, ale nevyužili šanci vstoupit do otevřených dveří tak, jak by mohli. V dnešní době si myslím, že kapela, která to dělá, ne jako Moonspell, ale svým způsobem se odvážně pouští na scénu, je Gaeria, blackmetalová kapela v mikinách s kapucemi. Znám Guilhermeho, režíroval naše klipy a jsem na ně velmi hrdý.

Mají skvělou estetiku. Miluji jejich hudbu. Jsem jejich příznivcem od prvního dne.

Pomáhám jim se smlouvami, tipy atd. Takže si myslím, že to bude další portugalská kapela. Ne další, protože mají svou vlastní hodnotu, ale myslím, že je to teď domácí jméno a nastupující jméno z portugalské metalové scény.

Měli jsme i Sinistro. Okay, ale tak nějak se mezi sebou rozešli, takže teď jsou na mém labelu, skvělá kapela, ne typická metalová, spíš takový doom metal. Takový ty nový věci, jako Chelsea Wolf, víš, Godflesh, takový ty kapely. Takže asi mají šanci a já se snažím, co můžu.

Samozřejmě, že existuje spousta legendárních kapel, jako Tarantula, Sacred Sin, The Coven, víš, Massive Roar, Desire, spousta, spousta kapel z Portugalska, ale nikdy jsem se nedozvěděl, co se s nimi stalo, víš, protože podle mého názoru nedělali to, co měli dělat a víš v Portugalsku jsme vyrostli s rodiči, máme svoje jídlo, máme svoje pohodlí a někdy lidi nechtějí jezdí devět týdnů na vandr nebo trpět, takže si myslím, že většina hudební kariéry je taky o využívání příležitostí, což doufám, že portugalská metalová scéna teď dělá.

Proto dělám přesně tuto práci, abych pro portugalské kapely dělal víc a vytvořil větší povědomí. Jo, větší povědomí. Takže mám svůj label, zatím jsme podepsali jen s portugalskými a brazilskými kapely.

A z Portugalska máme Tragedium, kterým jsme vydali poslední album, v roce 2000 byli na vzestupu a pak to vzdali, protože nemají kam jít, když jste uvízli v Portugalsku. Takže máme super deathmetalovou kapelu, Female Fronted, jmenuje se Occultist. Mslím, že budou skvělí, už hráli v Česku. Když s nimi mluvím, tak jsou pořád nějaké problémy, to musím říct, musíš být trpělivý, musíš myslet dlouhodobě, musíš dělat věci sám pro sebe, vždycky byla konkurence, teď je to trochu jiná konkurence, jiná, dříve byla jiná, jiný druh konkurence.

Takže se snažím něco přinést na scénu. Abych byl upřímný, portugalská scéna mi toho moc nepřinesla, jako člověku, jako metalistovi.

Chodil jsem na koncerty, podporoval jsem scénu, ale když vyšel Moonspell, byla tu velká závist, což bylo velmi špatné, protože to bylo velmi šokující. Bylo to hezké. Bylo to pro nás velmi šokující, protože jsme si říkali, no, když už to děláme, tak to zkusíme.

Vzali jsme mnoho kapel do, vzali jsme mnoho kapel do Century Media, aby si je poslechli, atd., ale nikdy to nevzali. Byla tam ještě jedna kapela, zapomněl jsem, Evanwood, byli na cestě ke skvělé kariéře, ale pak prostě, nevím, co se stalo, sešli z cesty. Pořád ještě existují, ale mimo Portugalsko nejsou moc známí.

Je to pochopitelné. Někdy se to stává a je to smutné, Smutné, chci říct, že žárlivost tě přejde. Jo, je to každodenní práce, musíš na tom denně pracovat, nemůžeš jen tak jít, přijít na zkoušku a sedět a čekat na to.

MHR: Existuje ještě nějaký "Wolfheart" materiál? Možná je někde zavřený v tajném trezoru Moonspell. Máte tam ještě něco z té doby?

FR: No, vydáváme ještě nějaké živáky, které jsme měli na DAT kazetách, na digitálních kazetách, vždycky jsme dělali spoustu kazet, vždycky jsme dělali spoustu nahrávek, jak říkáš, náš vlastní trezor, náš vlastní archiv, jo a pro tu knihu, album, který budeme dělat, protože to je jako velká kniha, s vinylem uvnitř, tak se snažím, sehnat nějaké, zkušební dema, nebo něco takovýho, to by bylo super, aby tam ještě něco bylo.

Jo, ta kráva ještě není úplně podojená, ale je to naše kráva, takže jo. Myslím, že tam ještě něco najdu, nějaké věci, nějaké fotky, nějaké ukázky. Myslím, že zvuk nebude nejmodernější, ale má to sběratelský nádech, Myslím, že to můžeme udělat, jenom musím, víš, být v Portugalsku a být týden v našem studiu, protože, jo, protože Peter má spoustu kazet, všude se válí a určitě je tam nějaká zkušební kazeta, nebo něco takovýho.

MHR: Vraťme se k novému materiálu, říkal jsi, že po posledním albu Moonspell něco chystáte, čeho se dočkáme, máte naplánovaný nějaký termín?

FR: Jo, 2026, samozřejmě, už jsme měli mít nahraný album. Dokonce, náš label nám říká, že je normální věc udělat dvě za dva roky, takže můžeme jet na turné, ale my nechceme být normální kapela, nechceme to dělat, jako kancelářskou práci. To pro nás nefunguje, takže musíme si k tomu najít cestu tím, že budeme říkat pravdu. Mě to neinspirovalo, kluky to neinspirovalo k tomu, aby udělali novou desku, víte, to se stává.

Prostě jsme měli spoustu nápadů, ale naše srdce tam bylo, takže musíme najít směr a téma. Měl jsem spoustu textů, které jsem vyhazoval, měl jsem deset názvů alb. To se stává, nikdy se nám to nestalo, ale tentokrát se to stalo. Takže právě teď jsme našli směr a nadšení. Otázka zní: Proč dělat novou muziku, proč lidi chtějí nové album Metallicy nebo nové album Slayer.

Někteří lidé si na internetu jen stěžují na minulost, na odkaz, takže je to velmi komplikovaná pozice pro kapely, které vytvořily alba, jež lidé považují za mistrovská díla, jako například "Wolfheart", takže se to tak nějak vryje do mysli. Musíš tomu nechat trochu volný průběh a pak v sobě najít, proč chceš dělat novou hudbu. V čem je ten háček, co ti to přináší, a já myslím, že jsme po "Hermitage" našli všechno, našli jsme zase svůj plamen.

Na skládání písní se podílí stále stejný tým, Ricardo, Pedro a já, ostatní kluci nám pomáhají. Takže jsme neměnili členy, neměli jsme novou krev pro psaní písní, takže jsme to museli najít mezi námi třemi. Všechno, co jsme zatím udělali, tak čtyři z pěti písniček znějí opravdu jako Moonspell a musím říct, že víc jsou gotické, ještě musíme zjistit, jakým Moonspellem chceme být? Extinct, Wolfheart, Irreligious, něco nového?

Takže pro mě je nové album něco komplexního, myslím, že nová deska je velká zodpovědnost. Proto si dáváme na čas, takže se musíme domluvit s Napalm Records, abychom to definovali mezi prvním nebo druhým pololetím roku 2026, na tom nezáleží, budeme dělat hudbu a soustředit se na ni a pak, až bude hotová, bude hotová, ale vyjde v roce 2026. Protože se taky musíme pochlapit a začít hrát starší koncerty a být zodpovědní za novou hudbu, ať už nás a naše fanoušky zavede kamkoli.

MHR: Skvěle, těšíme se na nové Moonspell, ale jsme také nadšeni z turné "Wolfheart" a show na Basinfirefestu v červnu. Děkuji ti Fernando, za tvůj čas, moc se těším na dnešní koncert a na chystanou speciální show k "Wolfheart" na  Basinfirefestu.

FR: Žádný problém, taky Vám děkuji za zájem a uvidíme se na Basinfirefestu. Myslím si, že jsme byli jedni z prvních, kteří ho měli potvrzený.

Foto Martin Huf.