Rozhovor s Dee Calhoun

Dee Calhoun je znám i jako „Screaming Mad Dee“ mezinárodně uznávaný zpěvák/skladatel se čtyřmi sólovými nahrávkami na Argonauta Records. Je hlasem doomové skupiny Spiral Grave z Marylandu/Virginie a byl posledním hlasem legendární doomové kapely Iron Man. Za sebou dramatickou hlasovou práci pro H.P. Lovecraft Historical Society a sloužil jako vypravěč pro dokumentární filmy Metal Missionaries a True American Black Metal. Napsal pět knih, nesčíslně textů nebo skladeb pro X kapel, a mnoho dalšího.
Alan – Ahoj Dee. Tak jen v rychlosti, kdo ty jsi zač, jaká temnota v tobě spí?
Dee Calhoun - Jsem zpěvák, skladatel a autor z Fredericku v Marylandu - USA. Jsem oddaný otec, velký hudební a filmový fanoušek a vášnivý čtenář. V těchto dnech ve mně spící temnotu přinášejí volno, protože mám téměř vše hotové (smích).

Alan – Než dám pár otázek ohledně tvé poslední tvorby, popovídáme si trochu všeobecně. Jsi zpěvák a hráč na kytaru. Se kterými kapelami jsi vystupoval? A nejen z metalu, pokud možno.
Dee Calhoun – Nejvýraznější/nejznámější kapela kde jsem byl je  Iron Man, nyní hraji v Spiral Grave. V řadě kapel jsem byl jako zpěvák, jako baskytarista, nebo obojí. Připojit se k Iron Man v roce 2010 byl hodně velký krok kupředu, zde byl pro mě obrovský posun v hudební scéně, a ve známost přišlo i mé jméno.

Alan – Spisovatel, tvé knihy a o čem pojednávají?
Dee Calhoun - Mé knihy jsou temnou fikcí, místy s prvky fantasy a sci-fi. Vydal jsem pět knih; dvě sbírky povídek, jednu sbírku novel, jednu novelu a román. Teď pracuji na své šesté knize, což bude opět román.

Alan – Pracoval jsi i pro filmy, dokumenty. Kdo si tě vybral a proč? Jaké snímky to byli?
Dee Calhoun - Namluvil jsem dva dokumentární filmy pro režiséra Bruce Moorea, který žije v Richmondu ve Virginii. Poprvé jsem se s Brucem setkal na turné s Iron Man v roce 2014. Objevili jsme se v jeho webové show Brutally Delicious, která představovala turné kapel při pařbách a diskuzi o jejich hudbě. Bruce pracoval na filmu s názvem Metal Missionaries, který pojednával o křesťanských metalových kapelách. Neměl moc štěstí s hledáním vypravěče, tak mě oslovil a nakonec jsem pro něj nadaboval film. Také jsem namluvil jeho film True American Black Metal kde jsem si zahrál dramatickou roli v jedné z jeho podcastových epizod.

Alan – Textová a skladatelská činnost. Pro koho jsi psal texty? Nebo skládal celé skladby/písně?
Dee Calhoun - Byl jsem hlavním textařem v každé kapele, ve které jsem hrál. Když hraji s kapely jsem v podstatě jen textař; se svou sólovou tvorbou píšu všechno. První píseň na mém prvním sólovém albu byla napsána spolu s (kytaristou z Iron Man) Alfredem Morrisem III, to bylo jediné, od té doby jsem to všechno já.

Alan – Se kterou kapelou se ti pracovalo nejlépe?
Dee Calhoun – S Iron Man jsem měl největší kamarádské vztahy. Nejlepší pracovní vztah ze všech kapel, ve kterých jsem do té doby byl. Bylo to tak dobré, že když Al v roce 2018 odešel, napadlo mě, že prostě zůstanu sólovým umělcem, než abych to znovu zkusil s kapelou. Nakonec jsem pomohl dát Spiral Grave dohromady a jsem velmi šťastný, že mohu říci, že naše dynamika je přesně taková, jaká byla u Iron Man; žádné drama, žádné ega, jen čtyři kamarádi, kteří tvoří metalovou hudbu.

Alan - Se kterými lidmi se ti pracovalo nejlépe?
Dee Calhoun - Určitě to jsou spoluhráči z Iron Man a Spiral Grave. Bruce Moore. Doug Benson z Commodore Recording, který dělá veškerý mastering mého sólového materiálu. Je tu spousta skvělých lidí, od promoterů přes majitele klubů až po další umělce, se kterými hraji. Máme tady na scéně spoustu dobrých lidí.

Alan – Pojďme k tvé sólové tvorbě. Kolik alb máš za sebou? A jaká rozdílnost v nich je?
Dee Calhoun - Mám čtyři dlouhohrající alba u vydavatelství Argonauta Records a EP, které jsem vydal samostatně. Myslím, že hlavní rozdíl, když procházíte mými alby v pořadí, je progrese sebevědomí. Nikdy jsem se nepustil do nahrávání sólového alba; Prostě jsem začal psát a nahrávat písničky pro zábavu a začaly se dít věci. Jak jsem neustále psal, moje sebevědomí ve skládání a hraní se neustále zlepšovalo, stejně jako mé produkční schopnosti. Témata v mé hudbě – ať už ze životních zkušeností nebo prostě přímočarého vyprávění – zůstala stejná. Je to realizace myšlenek.

Alan – Poslední double album Old Scratch Comes to Appalachia, jak a kam by jsi ho zařadil? Ono (nemusíš se mnou souhlasit) celé se mi to jeví po hudební stránce dark country - epic rock - epic blues s notnou dávkou rockabilly.
Dee Calhoun - S tímto albem – psaním písní, výkonem, produkcí – jsem spokojený stejně jako se vším, čeho jsem kdy byl součástí. Materiál byl napsán během COVIDu. V písních prostupuje temnota té velmi zvláštní doby. Dostal jsem se k nekonvenčním nástrojům – krabičkovým kytarám na doutníky, lopatovým kytarám, smyčcovým lukům. Jejich zahrnutí do nahrávky dokázalo zázraky rozšířit zvukové plochy a náladu písní.

Alan – Já totiž mám hodně rád darkabilly, rockabilly, psychobilly a další .......billy. Ovlivnil tě trochu tento žánr?
Dee Calhoun - Nemohu říci, že ano, alespoň záměrně. Ti kluci hrají na kytary mnohem lépe než já (smích). Myslím, že syrovost a přístup jsou velmi podobné.

Alan – Koho máš na albu za muzikanty? A hrají s tebou často?
Dee Calhoun - Louis Strachan (Iron Man, Spiral Grave) hraje baskytarové a doprovodné linky. Syn Robert Calhoun hraje na perkuse a zpívá hlavní vokály ve dvou písních. Dcera Nadia zpívá harmonické vokály v jedné skladbě a Dave Benzotti z Benzotti Live Metal Radio zpívá některé doprovodné vokály ve skladbách. Lou se mnou hraje naživo, pokud je k dispozici, jinak vystupuji sám.

Alan – Tvé sólové alba. Koncertuješ s nimi po státech? Po Evropě?
Dee Calhoun - Koncertování se mi letos vrátilo. Mezi mojí sólovou tvorbou a Spiral Grave jsem měl hodně práce. Žádné plné turné, jen regionální vystupování podél východního pobřeží USA. Před COVIDem jsem cestoval po Evropě a dostal se do Kanady se svou sólovou tvorbou. Velmi se těším, až budu pokračovat v podobných akcí i po Evropě.

Alan – V globálu/celkově, co na tvou tvorbu říkají lidé? Za mě velmi dobře – ono to je ale asi i tím že mám hodně rád Ski King a jeho předělané skladby do rockabilly.
Dee Calhoun - Moje práce byla velmi dobře přijata. Ohromující odezva je, že lidé mají rádi upřímnost. V mé hudbě nejsou žádné kecy ani kudrlinky, je to velmi jednoduché, hraji a jsem s tím propojen.

Alan – Natočení alba v podkresovém zvuku s praskáním. Tento záměr proč? Opět za mě, mohu jen vychválit, tím je album zajímavější.
Dee Calhoun - Miluju zvuky a zvukové kulisy. Jsem velkým fanouškem starého rádia a miluji zvuky a cokoli jiného, co vylepšuje příběhy. Tak přistupuji ke svým písním, když je nahrávám. Chci, aby se nálada nastolila ještě předtím, než začne text/příběh.

Alan – Texty jsou formou příběhu. Inspirace?
Dee Calhoun - Velmi, a příběhy mohou inspirovat i texty. Moje druhá kniha (Jesus, Devil, Deed) byla inspirována písní Jesus, Devil, Deed (z Go To the Devil). Napsal jsem píseň, a když jsem se podíval na příběh v textu, řekl jsem si, že v příběhu je mnohem víc. Chtěl jsem to vše říci, tak jsem napsal novelu. Byly také případy, kdy jsem napsal příběhy a převedl vyprávění do textů písní. Ty dvě věci k sobě jdou velmi dobře.

Alan – Zaměření formátu textu a hudby? Do kterého roku myšlenku alba jsi chtěl zakořenit? Do let 1860 až 1910?
Dee Calhoun – Doba není stanovena; píseň/příběh Old Scratch Comes to Appalachia se odehrává  koncem 19. století. Některé příběhy se odehrávají v minulosti, některé v přítomnosti a některé v budoucnosti. Stará estetika fungovala pro Old Scratch velmi dobře.

Alan – Neprobrali jsme hudební nástroje. Krabice, lopaty, atd ....
Dee Calhoun - Hlavní kytary jsou samozřejmě běžné akustické kytary. Během COVIDu jsem se díval na videa a viděl jsem video chlapíka kvílejícího na lopatové kytaře. Myslel jsem, že to vypadá zábavně, tak jsem si jedenu objednal. Absolutně MILUJU ten tón, tak temný a bažinatý. To mě poslalo do králičí nory domácích nástrojů. Nyní vlastním dvě lopatové kytary, čtyři doutníkové krabicové kytary, dva diddley smyčce (lukový strunný nástroj) a kytaru z krabice na olej. Je zábavné na ně hrát, dodávají mé hudbě další chuť.

Alan – Obsahem je i CD2 bonus – audio kniha. Tvá tvorba, tvůj příběh, tvůj hlas?
Dee Calhoun - Audioknihou je příběh Old Scratch Comes to Appalachia. Když jsem píseň napsal a řekl o ní svému synovi, navrhl mi, abych ji napsal také jako příběh a vydal ji i album ve stejný den. Myslel jsem, že je to skvělý nápad, tak se nakonec i stalo. Kniha je sbírkou čtyř příběhů a Argonaut records se líbil nápad, udělat s audioknihou sadu dvou CD. Nahrál jsem to sám a byla to jedna z nejnudnějších prací, jakou jsem kdy dělal. Byla však přijata natolik dobře, že mě kontaktovala autorka v mém okolí ohledně nahrání čtení verze její nové knihy. To je něco, na co se můžete těšit v roce 2024.

Alan – Nechalo by se povídat opravdu hodně dlouho, tak snad někdy příště, možná na pokračování. Díky za rozhovor a s dark snad se setkáme někde na koncertě, nebo festu v Evropě.
Dee Calhoun – Rád tě na koncertu, nebo festivalu v Evropě uvidím. 100% na sebe narazíme, vedu tě v patrnost. Opatruj se!
https://www.facebook.com/screamingmaddee