Projekt Ruffyunz

Třetí studiové album tohoto hardrockového projektu z New Yorku s Ed Terrym (Rage And Beyond, American Mafia) zpěvy/vokály a bubeníkem Carmine Appice (Cactus, Vanilla Fudge). Na albu 'III' jsou přizváni JZ Barrell na kytaru, Randy Pratt (Cactus, The Lizards) na baskytaru. Mnoho dalších hostujících muzikantů - Pat Travers, Pat Thrall (Pat Travers Band, Hughes-Thrall), Dave Meniketti (Y&T), Vinne Moore (UFO ), Ron "Bumblefoot" Thal (Guns N' Roses, Sons Of Apollo), Tracy G. (Dio), Jim Mccarty (Cactus), Tony Franklin (The Firm, Blue Murder), Derek Sherinian (Dream Theater, Sons Of Apollo ).
Alan – Ahoj, a dobrý den všem. Kdo se bude podílet na rozhovoru?
Randy - Ahoj, Alane, jsem Randy... celý rozhovor udělám já. Hraji na baskytaru s tolika efektovými pedály, že možná občas nepoznáte, že vše hraji (JÁ) sám. Hádám, že byste mě mohli nazvat „hlavním podněcovatelem“ riffů.

Alan – V letošním roce vychází třetí album  projektu Ruffyunz s výstižným názvem III. Album III je koho nápadem? A muzikanty na toto album jste oslovily kde?
Randy - Po 45 letech, kdy jsem byl chlápkem, kterému neustále říkali : „Randy, ty. VÍTE, že NIKDO tolik nezkouší, že?" Rozhodl jsem se, že chci dělat skladby víc než naživo vystupovat. Začal jsem hledat tzv. Garážovou skupinu, a psát hrubé aranže a vokály. Nebeským zásahem jsem byl v té době představen 3 klíčovým lidem v mém životě. Moje žena Joy, můj spoluproducent a chytrák, JZ Barrell a zpěvák, kterého jsem celý život hledal, Ed Terry. Pojďme k té krásné kolizi a konečně zjistíme, že můj desetiletí dlouhý sen o používání pedálů s divokými efekty MUSEL být proveden profesionálně..., což jsem udělal hned, jakmile jsem si uvědomil, že tam byl místní chlápek, který mi rychle připravil 3 velké pedálové desky. Měl jsem je všechny nastavené na MĚ, prostě jsem se „zbláznil“. První album, které jsem udělal ve stylu BASS / DRUMS FIRST, bylo „National Wrecking Co“. Za pomoci zpěváka z Cactus Jimmyho Kunese, a T.C. Tolliver z the Plasmatics na bicí, pak přišli Phil Bader a Jesse Berlin na kytary. (Kapela právě dokončila své 2. album, které se chystala mixovat). Během turné s Cactus jsme se ocitli na dvojáku s Patem Traversem. Pata dobře znám, protože jsem absolvoval turné se svou kapelou The Lizards, dělali jsme pro něj předskokany po celé Evropě pro něj otevírali po celé Evropě. Dokonce jsme hráli i v Petrohradu v Rusku. Předal jsem Patovi kopii NWC a řekl, dávám dohromady novou kapelu se zpěvákem Edem Terrym, mladým virtuózním kytaristou shred Jesse Berlinem a T.C. znovu na bicí.... měl bys zájem? Řekl, že jde dotoho. To, co jsem si myslel, že z jedné písně bude celé album, s touto sestavou. Dostali jsme skvělé možnosti na hraní, vše se mi zamlouvalo. Josh se nějak ujal stylu „Black Sabbath / James Brown / Alien invasion efx, s pedálovými basovými riffy. Vytvořili jsme, myslím, něco, co pravděpodobně není úplně METAL nebo PROG, ale je to rozhodně kovové a myslím, že i originální. Velká část RUFFYUNZ II a celá RUFFYUNZ III byla vytvořena během covidu, což mi umožnilo přístup k řadě spoustu umělců…, no, pro MĚ to jsou celebrity. Jsem FANOUŠEK různé hudby. Mezi mými dlouholetými parťáky na bicí byli GOD, Bobby Rondinelli (6 let na turné s The Lizards se mnou hrál), s Carmine Appice... se kterými jsem cestoval po planetě od roku 2005 v Cactus hrál na harmoniku..., nikdy ne na basu... seznámil jsem se s kde kým, covid lockdown byl pro mě nepřetržitým tvůrčím obdobím vůbec.

Alan – III což znamená třetí album. Rozdíl mezi prvními dvěma a tímto albem? Zde máte propojení mezi klasickým rock/metalem a funky. Řekl bych docela dost obtížné spojení, tak aby to dávalo hudební smysl.
Randy - No, dává mi to dokonalý smysl od chvíle, kdy jsem slyšel Trapeze kolem roku 1971-72. Snažil jsem se vysvětlit svůj hudební cíl jako „najít středobod, kde se setkávají Black Sabbath a James Brown“. Slyšíte to v ZZ Top, Trapeze, Led Zeppelin, Stray Dog, snažím se to posouvat trochu víc funkovým směrem…, není to pravidlem, které dominuje každé písni. Jsem rád, že si lidé myslí, že hudba je funky, někdy je pro mé uši prostě TĚŽKÁ nebo DIVNÁ. Miluju všechna 3 alba RUFFYUNZ, každé z nich je jiné, myslím si, podle čísla III jsme měli Josh, Ed a já naše kreativní techniky plně koordinované. Myslím, že to může znít konzistentněji, stylově. Což se zdá být pro mnoho lidí důležité.

Alan – Vždy pokládám tuto otázku každému, pokud jde o projekt. Koncertujete s tímto projektem? Nebo vše zůstává jen pro rádiové účely?
Randy - Letos v prosinci je mi 70 let. Cestoval jsem 45 let. Našel jsem ženu svých snů. Mám 2 úžasná studia a work-a-holic kreativní partnery. Myslím, že jsem ve fázi „jen dělat hudbu“. Vždy jsem se dokázal rychle přizpůsobit příležitostem. Jsem v procesu tvoření „doma ve studiu“ tvořím nový videoklip, a dáváme dohromady colovečerní film o mě, <Devillevideo>. Mám lidi, kteří procházejí mou celoživotní hudební dráhu a dávají je zdarma na <hyperspacerecords.com>. Existuje mnoho pro-shot live videí (vystoupení) ze všech skupin kde jsem byl, nebo hostoval, nebo vystupoval samostatně, je toho opravdu hodně. V tuto chvíli je 30 alb k poslechu zdarma…, a dalších 10 připravených na finální doladění. je to šílené. Mohu říci, že jsem nebyl líný.

Alan – Pokud jsem měl možnost číst recenze a poznatky ohledně alba, byli kladné. Obzvláště v Evropě. Co se týče Evropy, poslouchá/prodává se vaše hudba hodně?
Randy - Prodali jsme mnoho tisíc nosičů, co jsme s The Lizards byli na turné… to samé se Star People. Recenze byly tak dobré, že jsem si v jednu chvíli myslel, že můj PR člověk, Billy z Glass Onyun, udělal podvod, a za dobré recenze zaplatil. Pak jsem dostal HROZNÉ recenze a cítil jsem se mnohem lépe. Nemyslím si, že chci dělat hudbu, která je pro KAŽDÉHO… neříkám, že chci někoho konkrétního naštvat. Nemohu tvrdit, že jsem měl „HITY“, ale jsem velmi hrdý na své skladby, vše najdete na webových stránkách. Cítím se „ÚSPĚŠNĚ“, umělecky a konečně jsem uspokojil nejobtížnějšího kritika všech dob… sebe. Hudba na RUFFYUNZ III je podle mých uší mým nejoblíbenějším albem roku. Prostě bych řekl že jde o klasický heavy metal s rockovými riffy, ale stále to je funky.

Alan – Přeci jen, píši pro Evropské ziny, tak ještě u té Evropy zůstaneme. Kdy naposledy jste v Evropě byli? A byli jste i v Česku a na Slovensku?
Randy - Mé poslední turné po Evropě bylo se skupinou Cactus v roce 2017..., byla to první polovina mých líbánek, moje manželka je i kamarádka, jezdí s námi v dodávce, natáčela naše koncerty po Německu a Belgii. Ano, hrál jsem v České republice s the Lizards úžasný koncert.

Alan – Vraťme se zpět k albu. Kdo dělal hudbu? Kdo texty? A pomáhal vám někdo s úpravou skladeb?
Randy – Na skladbách i textech děláme společně, já, Ed Terry, JZ Barrell a poprvé se i připojil k tvoření bubeník Carmine. Nejprve se vytvoří basa / bicí, se zpěvem, pak se dohrávají kytary a klávesy. Kdysi jsem psal jen já vokály a texty, v poslední době toto děláme společně s Edem. Složil   jsem „WARM OASIS“, Ed doplnil a má žena napsala text příkladně k „MALEVOLENT FOOL“. Josh často dělá aranže skladeb na kytaru, tak aby vše bylo rytmické. Vše pak pošleme hostujícím muzikantům, a ty skladbu doladí a nahrají ostatní nástroje. Pro kluka ze staré školy, jako jsem já, je to jako kouzlo, mou prioritou vždy bylo vymýšlení riffů a groovů, takže mi to všechno připadá docela přirozené... Neřekl bych, že dělám více hudby než v minulosti. Na „FAR TOO LONG“, možná nejtěžší skladbě na desce, je to jen basa a bicí, kromě DOKONALÉHO sóla Davea Menikettiho... ten basový tón je šílený!

Alan – Řekl bych že je docela dobré vědět, jak si stojíte v poslechovosti v rádií. A to jak v Evropě, tak mimo Evropu.
Randy - Vlastně nevím, jak jsem na tom. Jen jsem držel hlavu skloněnou u kytary a tlačil jsem do strun, prsty jsem měl každý den ochablé.

Alan – Jak jsem napsal na začátku tohoto rozhovoru, album je rozdělené. Co posluchači více preferují z tvorby III? Pokud bych měl mluvit za sebe, jsem velmi spokojen – líbí se mi skladby které máte (hrajete) ve stylu rock 70 let. Tak jak si stojíte u posluchačů?
Randy - Když mluvím s lidmi, jsou obecně ohromeni. Nejsem si jistý, jestli vím, co myslíš pod pojmem "rozdělit"...všechny písně působí jako moje děti... je těžké vybrat oblíbené. Cítím velkou radost z tvorby hudby... udržuje to můj pohled na neklidný svět, zůstávám šťastný a pozitivní, cítím se nesmírně požehnán, že mohu vytvořit tyto zvuky a pro nepatrnou skupinu lidí okolo mě, která se kolem mě vytvořila. jsem v blaženosti.

Alan – V Evropě, v Česku nebo na Slovensku, už se setkali s vaší tvorbou? Už o vás psali? Dostali jste se do rádií například?
Randy - Jsem si docela jistý, že jsem nechal zrecenzovat svou hudbu v České republice když jsem byl s the Lizards. Mám velký soubor recenzí z koncertování a z vydaných alb. Evropa byla ke mně a mým chlapům velmi laskavá. Mám na internetu několik velmi blízkých přátel z Velké Británie, Německa, Řecka, Francie, Dánska… Nechci na nikoho zapomenout, ale ano, Evropa mě hodně zná.

Alan – Já díky za rozhovor, ať se daří dál. A snad někdy v Německu, na Slovensku, nebo v Česku se uvidíme.
Randy – A nebo, pokud přijedete do Los Angeles, zastavte se za náma, rádi tě uvidíme.
Odpovídal Randy Pratt's.
https://www.hyperspacerecords.com/