Návrat kapely Parkway Drive - probíhající výroční turné nechybělo ani u nás
Minulý pátek Sportovní halu Fortunu v pražských Holešovicích zaplnilo tisícero příznivců metalcore subkultury. Australští Parkway Drive se tu za doprovodu dalších dvou výrazných formací svého žánru, The Amity Affliction a Thy Art Is Murder, odprezentovali se svou „20 Year Anniversary European Tour“ v rámci oslav dvacetiletého jubilea. Tato rozsáhlá arénová šnůra slibovala retrospektivní monument, rekapitulující zásadní etapy jejich diskografie do nejambicióznější produkce v historii kapely. Bylo to ale opravdu tak?
The Amity Affliction
Ahren Stringer a Troy Brady. Dva gymnazijní přátelé, kteří svou muzikou směřovali k úniku z maloměstské stagnace označované „dead‑end“ provinční prostředí. Kapela vznikla reakcí na kolektivní ztrátu a emoční vypětí: dvouslovný název odkazuje na přátelskou soudržnost mezi jejími členy, a zároveň připomíná bolestné vyrovnávání se s úmrtím jejich blízkého. Tento nominativní konstrukt zrcadlí centrální tematické a narativní osy kapely.
Po několika domácích turné a vystoupení na festivalech získali dostatečný profil, aby zaujali evropské promotéry a zahraniční labely. Dva roky od svého debutového alba vyrazili na své první evropské turné, které zahrnovalo města jako Londýn, Berlín, Vídeň nebo Amsterdam. Úspěch tohoto prvního výjezdu položil základ pro jejich pozdější pravidelná turné, včetně vystoupení na prestižním Warped Tour*, a výrazně posílil jejich mezinárodní renomé. Jejich diskografie aktuálně pojímá osm studiových alb — od debutu Severed Ties (2008) přes Youngbloods (2010), Chasing Ghosts (2012) až po Not Without My Ghosts (2023).
Kapela naživo sehrála roli kvalitního supportu: představila vlastní repertoár, který připravil půdu pro nástup intenzivnějších ukázek.
*pojem „Warped Tour“ představuje zásadní fenomén populární hudební kultury, jenž od svého vzniku roku 1995 pod kuratelou Kevina Lymana redefinoval koncept putovního festivalu. Jeho jedinečnost spočívala v itinerantní struktuře, která umožňovala kulturní interakci mezi umělci a publikem na různých geografických lokacích, přičemž souběžně sloužila jako platforma pro nově vznikající hudební talenty. Byl odrazem mládežnické autenticity devadesátých let a kolébkou kapel jako Blink-182 či Paramore.
Thy Art Is Murder
Estetika destrukce jako reflexe civilizačního úpadku. Thy Art Is Murder představují klíčový subjekt soudobého extreme metal diskurzu, zejména v rámci deathcorového subžánru.
Hned druhé album kapely Hate (2012) debutovalo v australském Top 10 a otevřelo brány mezinárodnímu uznání, přičemž kapela byla průkopníkem zavádění death‑core do velkých festivalových line‑upů. Od raného EP Infinite Death (2008) po poslední Godlike (2023) kapela vykazuje výraznou evoluci – od šokové estetiky a explicitního násilí k tématické hloubce, v níž rezonují otázky náboženského dogmatu, politické manipulace či existenciální úzkosti moderního člověka. V současné diskografii kapely se tak propojuje technicistní virtuozita s filozofickým apelem – a v tom spočívá jejich mimořádná umělecká relevace v kontextu 21. století.
Navzdory personálním krizím (zejména odchodu vokalisty CJ McMahona v roce 2023) si skupina nadále udržuje status kulturní integrity a inovativního pilíře moderního extrémního metalu.
Thy Art Is Murder nad rozehřátým davem nekompromisně převzali otěže. Současný frontman Tyler Miller táhl kapelu zpěvem vyústěným do hrdelních pasáží a plnou kontrolou nad dynamikou.
Parkway Drive
Z „underdogů“ australské scény do arénových headlinerů. Kapela, jejíž název odkazuje na ulici, kde zkoušeli, se zrodila z místní surfové subkultury, která formovala jejich work ethic a komunitní přístup. V době svého vzniku nebyla australská extrémní hudební scéna příliš rozvinutá, a kapela tak představovala DIY charakter – zkoušeli s vypůjčenými nástroji, koncertovali v malých komunitních centrech a sami distribuovali své první nahrávky.
V počátcích jim zásadní podporu poskytl lokální label Resist Records, který vydal jejich debutové EP Don’t Close Your Eyes (2004). Konkrétně prvotina Don’t Close Your Eyes vznikla prakticky bez rozpočtu a s minimálním technickým zázemím, přestože se velice rychle rozšířila po místní undergroundové scéně.
Historie kapely je posetá zásadními milníky, mezi nimiž vyniká dokument Viva the Underdogs (2020), odhalující nejen turné po Evropě, ale i vnitřní dynamiku a konflikty uvnitř kapely. Jejich diskografie dnes čítá několik zlatých alb a jejich živé výkony získaly reputaci za výbušnost a loajalitu svým kořenům.
Večer oslavující dvě dekády bytí kapely strhl pozornost hned samotným entrée – dvouhodinový set začínal dramatickým průchodem skrze dav za doprovodu praporečníků. Po uvedení prvních dvou skladeb se spustila opona odhalující masivní hlavní scénu s industriálními kulisami. Bubeník Ben Gordon se objevil v otočné kleci, hrající vzhůru nohama, zatímco stěny plamenů lemovaly kraj pódia. Na pyrotechniku fanoušci z prvních řad reagovali humorně, s marshmallows na špejlích. Mezery mezi skladbami zaplňovaly performativní a vizuálně dramaturgické složky – choreografické prvky i světelné výstupy.
Parkway Drive zhodnotili jejich dlouhodobou přítomnost na evropských pódiích a vyzrálou koncertní praxi. Kapela transformovala svůj výkon, do soudržného, precizně strukturovaného multimediálního prožitku, potvrzující jejich pozici jedné z vůdčích formací žánru.
Text: Marii Saláková
Foto: Čestmír Jíra - Rock for People
