Mikael Stanne ze Cemetery Skyline se hlásí z Rockmaratonu!

Na začátku července jsme se vydali na delší cestu, abychom prozkoumali maďarský metalový festival Rockmaraton v městě Dunaújváros, které je jen pár hodin jižně od Budapešti. Jedním z našich cílů bylo zhlédnout první a jediné vystoupení skupiny Cemetery Skyline ve střední Evropě, protože kapela byla na svém prvním letním turné mimo Skandinávii.

A nebyli jsme zklamaní. V den jejich vystoupení stoupla teplota až na 38 stupňů a obloha byla bez mráčku. Přáli jsme si, aby jejich vystoupení proběhlo později v noci, ale místo toho jsme čekali na tuto gothic - metalovou kapelu ze Skandinávie v nesnesitelném horku.

Bylo zvláštní vidět členy Cemetery Skyline v jiném světle, než jak jsme je znali z jejich jiných kapel (Dark Tranquility, Insomnium, Amorphis, Sentenced & Dimmu Borgir). Tentokrát hráli svůj vlastní gothic metal.

Jejich vystoupení bylo od začátku do konce dokonalé, s písněmi jako: The Darkest Night, Anomalie, The Coldest Heart, Never Look Back, When Silence Speaks, I Drove All Night (cover Roy Orbison), In Darkness a Violent Storm. Byla to skutečná zvuková lahůdka.

Po jejich vystoupení jsme měli možnost promluvit si s Mikaelem Stannem, zpěvákem Cemetery Skyline, o jejich letním turné, výzvách při plánování, jejich nadcházející premiéře v USA na ProgPower USA a dalších věcech.

Miguel-Metal Heart Radio: Mikaeli, právě jste odehráli první koncert ve středovýchodní Evropě. Jak si myslíš, že to šlo?

Bylo to fantastické. Dosud jsme hráli prakticky jen ve Finsku a odehráli jsme dva koncerty mimo Finsko, to je vše. A je těžké to posoudit. Víme, že ve Finsku to určitě půjde dobře. Lidé vědí, kdo jsme a samozřejmě vědí, kdo jsou Markus, Santeri a Vesa.

Takže tam to možná nebylo překvapivé, ale věděli jsme, že to bude v pohodě, ale tady to nevíme, a to je na tom to vzrušující.

Je to v podstatě jako představit se publiku, které nás nezná. I když nás samozřejmě metaloví fanoušci znát mohou, ale je také opravdu zábavné hrát na festivalech a místech, kde nejsou běžní metalisti.

Takový je náš plán do budoucna. Ale pro nás to bylo úžasné, prostě zahrát naše písničky a představit je. I když bych si přál, abychom hráli uprostřed noci, abychom mohli vytvořit nějakou gotickou atmosféru. Což bylo dneska docela těžké, ale myslím, že to znělo dobře, všichni hráli skvěle a byla to opravdu zábava.

MHR: Plánování termínů je asi jako noční můra. Včera jste hráli na RockHartz a Markus tam hrál taky. Minulý týden jste byli s The Halo Effect někde jinde. Markus byl minulý víkend s Omnium Gatherum v České republice. Jak se tohle plánuje?

MS: Dobré je, že máme opravdu skvělé lidi, přátele a spolupracovníky. Ti se starají o plánování. Markus je v tom taky dost dobrý, já ne. A Santeri je v tom taky dost dobrý.

Ale máme člověka, který zařizuje všechno pro Dark Tranquility. Je v kontaktu se všemi, kteří zařizují všechno pro The Halo Effect a Cemetery Skyline, takže spolupracují, a je to vlastně skvělé. Ze začátku to bylo trochu chaotické, ale teď to funguje dobře.

To znamená, že včera bylo DT, dnes je tohle a zítra hrajeme také Cemetery Skyline. A pak jedu do Turecka, kde hrajeme s Dark Tranquility a další den Cemetery Skyline. Jo, je to trochu šílené, ale funguje to, ale je to díky lidem, kteří opravdu vědí, jak na to, a také to rádi dělají. Kdybych to měl zařizovat všechno sám, nic by se nedělo.

MHR: Jsi někdy zmatený?

MS: Někdy jsem zmatený, když o tom mluvím. Říkáš si: „Kam jdeš dál?“ Nevím, mám rozvrh, můžu se podívat, ale někdy je snadnější na to nemyslet.

Zvláště tento víkend, jsou to dva víkendy a deset koncertů za jedenáct dní. S dvěma dny volna, protože jeden den byly dva koncerty. Takže jo, je to docela intenzivní.

MHR: Máš pocit, že když hraješ se Cemetery Skyline, tvůj hlas si trochu odpočine od Dark Tranquillity a The Halo Effect, protože nezpíváš tak drsně?

MS: Upřímně řečeno, tolik odpočinku nepotřebuju, ale je to samozřejmě úplně jiné. Je to uvolněnější pocit.

Jsi na pódiu a nemůžeš se vyřádit, což je něco, co rád dělám, když křičím. Chci se vyřádit, jak jen to jde. Tady je to naopak, takže je to příjemné. Normálně odehraješ koncert a odejdeš z pódia, aniž by ses zapotil. DT je ale velmi fyzicky náročné a intenzivní.

To se mi opravdu líbí. Bylo těžké si na to zvyknout. Ze začátku to bylo trochu divné, protože jsem to nikdy předtím nedělal. Byli jsme na turné ve Finsku a já si říkal: "jak to bude fungovat?". Chvíli mi trvalo, než jsem si na to zvykl. Ještě to není úplně ono, ale už se to zlepšuje.

MHR: Pamatuju si, že jsem viděl termíny toho turné ve Finsku. Bude to něco, co by se dalo zopakovat v kontinentální Evropě? Nebo je to rozhodně monstrózní úkol?

MS: Není to snadné. Protože letos je to super nabité, příští rok to bude stejné. Uvidíme. Pokud se to podaří, bylo by to skvělé. Pořád o tom mluvíme, ale je to jen otázka nalezení vhodného termínu. Amorphis bude příští rok velmi zaneprázdněný. DT samozřejmě také, stejně jako Insomnium, Omnium Gatherum a Dimmu Borgir. Je to jen otázka nalezení vhodného termínu. Takže kdykoli bude čas, řekneme si: „Serem na to, jdeme do toho.“

MHR: To mi připomíná, že 2/5 Cemetery Skyline bude na 70 000 tons. Ty jedeš s Dark Tranquility a Santeri jede s Amorphis. Je nějaká šance, že by...?

MS: Velmi velká šance. Velmi velká, velmi velká šance. Nechceme nic prozrazovat.

MHR: Takže, I Drove All Night vyšlo nedávno. Je to ukázka nového alba Cemetery Skyline? Nebo je to něco, co zbylo z loňska?

MS: Je to něco, co zbylo. Nahráli jsme ještě pár dalších písniček. Protože proces psaní alba byl tak dlouhý a trochu se táhl. Nevěděli jsme, co to vlastně je. Bylo to prostě něco, co jsme rádi dělali mezi jinými věcmi. Takže ano, nahráli jsme mnohem víc, než jsme potřebovali pro album.

Rozhodli jsme se, že album bude tak nějak zaměřené. Tohle jsou nejlepší písničky, ale vím, že Markus něco napsal a Santeri taky. Až bude čas, těším se na to až se vrátíme ke psaní. Uvidíme. Nespěcháme. Tohle album je skvělé a pracovali jsme na něm tak dlouho.

Můžeme ho nechat chvíli odležet a hrát koncerty, kdykoli to půjde. Nebo co nejvíc to půjde. Uvidíme. Bude to zábava. Protože nejtěžší na psaní prvního alba bylo najít rovnováhu nebo tón, který charakterizuje tuto kapelu. Co prezentujeme? Co děláme? Když jsme to zjistili, bylo to pak jednodušší. Takže další album bude jednodušší.

MHR: Jaká je tvoje oblíbená skladba, kterou hraješ naživo?

MS: Asi The Darkest Night. Mám ji opravdu rád, protože to byla poslední skladba, kterou jsme napsali. Takže mi připadá stále čerstvá, protože ostatní skladby byly napsány dva nebo tři roky před nahráváním. Je to zábava. Všechny jsou opravdu zábavné.

MHR: Která je nejnáročnější?

MS: Bál jsem se Violent Storm. Violent Storm se ve studiu zpívala opravdu těžko. Říkal jsem si: „Doufejme, že ji nikdy nebudeme hrát naživo.“ Když jsem ji nahrál doma a poslal ji klukům, říkal jsem si, že když ji nikdy nebudeme hrát naživo, tak je v pohodě to udělat takhle. A pak, sakra... Musíme ji hrát každý večer, ale to je v pohodě. Zvykám si na to, to byla nejtěžší věc.

MHR: Co se týče inspirace v Cemetery Skyline, o které ses zmínil dříve, s jakou kapelou byste rádi hráli, jeli na turné, kdybyste měli možnost?

MS: Z inspirace, asi by to byla... Moje oblíbená kapela z té doby, z 80. let, z gothic éry, je The Mission. To by bylo super cool. Jenom udělat s nimi jeden koncert nebo něco takového. Myslím, že na nich bylo cool to, že měli vzhled jako Sister Mercy, atmosféru, styl a všechno to. Fields of the Nephilim, které také miluju, ti to mají taky.

Zatímco The Mission mají podle mě především fantastické písničky. Navíc vypadají skvěle, mají správnou atmosféru, zvuk dvanáctistrunné kytary a tak dále.

Ale myslím, že mají opravdu úžasné písničky. To byla také jedna z hlavních zásad, aby byly písničky na prvním místě a pak jsme k nim mohli přidat... Mohli jsme jim vtisknout svůj rukopis. Především to musí být dobré písničky a to je také skvělé na Marcusovi a Santerim. Oni to už vědí. Nemusíme o tom mluvit.

MHR: Zdá se, že ProgPower USA uvidí premiéru Cemetery Skyline v USA. Víme, že festival je první zkušeností pro mnoho kapel, které přijíždějí z Evropy do Spojených států. Jaké jsou vaše očekávání od festivalového vystoupení tam?

MS: Nevím, ale bude to můj třetí rok v řadě. Před dvěma lety jsme tam hráli s The Halo Effect a loni s DT. Je to tak skvělý festival, vždy jsem ho obdivoval, protože pozvali tolik skvělých progrockových kapel, které miluju. Takže jsem tam vždycky chtěl jet a pak nás pozvali. A my jsme si říkali: „Vážně?

Je to zvláštní. Nejsme až tak progresivní, ale festival se za ta léta změnil. Pořád je, ale super. Je to malý festival, opravdu malý. Jedno místo, jedno pódium. Krásné, příjemné prostory. Bývalo to televizní studio a tak, je to fakt super. Centrum Atlanty v září není příjemné. Je tam neuvěřitelně horko.

Takže tam prostě chceš jít. Chceš jít do toho místa a prostě si užít festival. A je to skvělé. Jsem strašně nadšený. Mám tam spoustu přátel. Bude to skvělé a připadá mi to, jako něco odděleného od celé Ameriky, jako by to byly jen dva dny festivalu, tři, ať už je to jakkoli, ale jo, tak to je. Poslední dva roky jsem si to tam užil. Takže se na to těším.

MHR: Na závěr, co čeká Cemetery Skyline v budoucnu?

MS: Budeme hrát koncerty. Potom jedeme do Jižní Ameriky.

MHR: Co si myslíš o Jižní Americe? Víš, jak jsme divocí (Miguel je původem z Kolumbie).

MS: Jo, jsem zvědavý. Opět, nemám tušení. Uvidíme. Vím, že goth rock a gothic metal jsou v Jižní Americe docela populární. Takže možná máme šanci.

Nevím. Opravdu nevím a to je na tom to zábavné. Protože to není tak, že by to vůbec nefungovalo. Pokud nikdo nepřijde, nevadí. Protože je to prostě zábava.

Neudělali jsme to proto, abychom se stali většími. Je to prostě proto, že nás baví to dělat společně. Skvěle se bavíme při skládání, nahrávání a hraní.

Chceme najít své publikum správným způsobem. Nejen mezi metalisty, ale doufejme, že i někde jinde.

Jsem opravdu zvědavý, jestli se nám podaří nějak prorazit u lidí v jiných částech světa. Protože je to samozřejmě velmi odlišné od všech kapel, které máme. Bylo by zábavné, kdyby se objevili nejen fanoušci Dimmu Borgir, Amorphis a DT, ale i někteří jiní.

Myslím, že to je na tom nejzajímavější. Uvidíme.

MHR: Co se bude dít po Jižní Americe?

MS: Na příští rok už máme nějaké plány. Máme skvělou agenturu, která nás chce hodně posílat na turné a my se snažíme najít ten správný čas. Kdo ví, ale stane se to. Pravděpodobně příští rok začneme nějak psát, ale zkusíme odehrát co nejvíc koncertů, kolik nám to náš program dovolí. A uvidíme, kam nás to zavede.

Nikdy jsem si nemyslel, že budeme vůbec koncertovat. Mluvili jsme o tom, že to nikdy nebudeme dělat, ale pak jeden promotér ve Finsku řekl, ať alespoň zahrajeme na jeho festivalu. Je to tak milý člověk, máme ho moc rádi, ale pak už nic víc.

A teď jsme tady.

MHR: Jsme vděční, že jsme vás mohli vidět. Jsme vděční za tuto zkušenost, která byla rozhodně úžasná. Protože jsme vás mohli vidět v různých prostředí a vidět vás v různých kapelách. Je to jiné, když vidíme Cemetery Skyline. Děkujeme ti, Mikaeli, za tvůj čas.

MS: Moc děkuji.

Text: Miguel Rozo

Překlad: Mili Ježková