Brutal Assault

Sobota pro mě nezačla úplně nejlépe a díky neznámé viróze jsem půl dne prospal. A než jsem se vyhrabal ze stanu, tak jsem do areálu přišel až na Julie Christmas, kteří se chystali na stagi Obscure. Jednalo se o velice emotivní vystoupení jejich zpěvačky, která byla celá omotaná tenkým drátkem. Jejich styl hudby mi hodně připoměl Flyleaf včele s bývalou zpěvačkou Lacay Sturm. Nicméně koncert mě velmi zaujal a zároveň i příjemně překvapil.
Tak nějak bez energie jsem se postupně přesunul na vystoupení Textures, kteří vydali poslední album v roce 2016. Dále jsem si z povzdálí poslechl Emperor. Následně ani legendy The Dillinger Escape Plan jsem si moc neužil a vlastně je sledoval jen přes velkoplošnou obrazovku na vrchu bastionu s kávou v ruce doufajíc, že mě trochu postaví na nohy. Zároveň jsem sbíral síly na hlavní třešničku onoho dne a tím byli polští black metalisti Behemoth, které jsem si nemohl nechat ujít. 
Když si vzpomenu, jak jsem tuhle kapelu viděl poprvé na Masters of Rock někdy okolo roku 2010, tak hráli za bílého dne (dokonce někdy mezi prvními vystupujícími toho dne). Od těchto dob ale uběhlo mnoho času, během kterého kapela neskutečně vyrostla. Kapela na Brutalu předvedla famózní výkon a nadšeně jsem hltal každou písničku jejich setu skládající se celkově ze 13 songů. Kapela nám nabídla skvělý průřez jejich tvorbou a tak věřím, že každý fanoušek Behemoth musel být uspokojen. A jak už poslední roky bývá u Behemoth zvykem, jejich show provázela bohatá pyro show, scénu měli doplněnou o dva vyvýšené “balkony” po bocích, kde se střídali různí členové. Osobně jsem rád, že pořadatelé tuto kapelu zařadili až na samotný závěr festivalu. Zároveň to pro mě znamenalo jediné, a to, že je po všem. Byly to opět skvělé čtyři dny kvalitní muziky, organizace, společnosti, jídla, pití a všeho, co k tomuto supr festivalu patří.
Na závěr musím ještě dodat dvě věci. Tou první je příjemná novinka, že letos pořadatelé přišli s předprodejem lístků na další ročník téměř hned po skončení festivalu, kdy cestou ven z areálu se nad hlavním vstupem objevily QR kódy, které odkazovaly na web s nabídkou lístků na další ročník za zavádějící cenu v omezeném množství. I díky tomu jsem si cestou do stanu stihl zajistit lístek na další ročník.
A tou druhou podstatnou věcí, za kterou musím smeknout organizátorům klobouk a to, že zase odvedli obrovský kus práce. Např. i přes ubíjející vedra během celých čtyřech dní, tak se dalo osvěžit na místech s pitnou vodou, jejichž počet letos byl navýšen, díky čemuž odpadly šílené fronty v porovnání s loňskými ročníky (obzvlášť poblíž Obscure stage). Ale hlavně, ta voda byla zadarmo a člověk si tam mohl skočit kdykoliv se potřeboval osvěžit! Za tohle velký palec nahoru a sám jsem to velmi uvítal a díky tomu tak mohl pravidelně dodržovat pitný režim. Stejně tak mě např. zaujalo, že ať už jsem si šel pro jídlo nebo pití, nestál jsem frontu větší než 5 lidí, přičemž jejich odbavení bylo vždy velmi rychlé. Jediné fronty se tvořily u meche, ale tam to bylo očekávané a pochopitelné. 
Velké díky organizátorům a již se nemohu dočkat dalšího ročníku!

Fotogalerie sobota: https://www.facebook.com/share/1JwiGWGjRR/?
Text: Martin Huf
Foto: Michal Serafinovič