Brutal Assault
Páteční den jsem započal belgickou death metalovou kapelou Aborted. Ti předvedli skvělý koncert, během kterého došlo i na žádosti o ruku. Svůj set zaměřili primárně na své poslední studiové album z letošního roku plné hostujících interpretů. Z tohoto alba zahráli hned pět songů.
Následovala moje další srdcovka Jinjer, které asi netřeba představovat. Tahle kapela rok od roku roste a získává si čím dál více fanoušků. Ostatně není se čemu divit a osobně se vždycky těším na každý jejich další koncert, který můžu shlédnout a poslechnout si famózní vokálový projev frontmanky Tatiany Shmayluk. V setlistu zazněl i nový song Someone’s Daughter, ale jinak nezaznělo asi nic, co bych od nich naživo neslyšel. Ovšem to neznamená, že by jejich koncert byl nějak špatný. Naopak koncerty Jinjer jsou zárukou kvality a trouchám si tvrdit, že málokterý fanoušek odchází zklamaný.
Následoval příslib zážitku, od kterého měla určitě většina fanoušků velká očekávání. A tím bylo vystoupení Cult of Fire, kteří se rozhodli pro speciální show s pražským symfonickým orchestrem. Koncert hned od prvních minut ve mě vzbuzoval rozpačité dojmy, jelikož jeho první půlka se potýkala s nelichotivým zvukem, kdy bicí a částečně i kytary velmi výrazně přehlušovali symfonický orchestr. Což byla trochu škoda, ale naštěstí v druhé polovině došlo k mírnému zlepšení. I tak to do skvělého prožitku mělo daleko. Nutno ale říct, když pominu zvukové problémy, že jsme zase jednou zažili něco jedinečného a někteří odcházeli s nadšením. I zpětně jsem se setkával s pozitivními ohlasy.
No a pak to přišlo. Koncert Architects byl pro mě hlavním hřebem dne a tak trochu i celého festivalu. Těšil jsem se na ně stejně jako na Spiritbox, protože jak jsem již znímil, tyto dvě kapely se měly v únoru potkat na stejném pódiu ve Foru Karlín. Bohužel kvůli jiným prioritám jsem musel lístek na tento koncert prodat. Ale následně pro mě bylo velkou útěchou oznámení obou kapel právě na Brutal Assault. Architects si připravili velkolepou vizuální show na velkoplošných LED obrazovkách. Zpěvák Sam Carter, jak už to u něj bývá zvykem, si opět oblékl národní fotbalový dres zěmě, kde vystupuje, tudíž hned na úvod projevil jakýsi respekt domácímu publiku. Své vystoupení zahájili peckou Seeing Red. Na úvod skvělá rozcvička. Poté došlo i na jiné hitovky jako třeba Doomsday, Black Lungs, Gravedigger, deep fake, stejně tak i poslední singl Cursed. Svou famózní 75-minutovou show zakončili hitem, kde jsme si všichni přiznali, že jsme prostě jen zas*aná zvířata v rámci songu Animals. Za mě to byl rozhodně jeden z nejlepších koncertů letošního Brutalu.
Poté mě kamarádi ukecali na Laibach, což je slovinská kapela zpívající slovinsky, německy i anglicky a jejich název je německý překlad hlavního města Slovinska - Ljubljana. Kapelu jsem do té doby absolutně neznal a kamarádi mi zaručovali jeden velký bizár. A měli pravdu. Až jsem si říkal: “Klobouk dolů, že organizátoři zařadili i takovou kapelu do lineupu Brutal Assault a ještě k tomu na hlavní stage.” Kapela hraje industriální a experimentální muziku, občas zpívané pasáže, občas mluvené, chytlavý rytmus připomínající techno či jiné formy elektronické hudby, apod. Zaznělo i několik coverů, např. Life is Life od kapely Opus či song I Want to Know What Love Is od Foreigner, kterou zpívalo snad celé publikum. Prostě bizár, který byl ve výsledku hrozně chytlavý a tak jsme s partou vydrželi až do konce. Za mě experiment, který se organizátorům podařil.
Závěr dne patřil industriálním metalistům Deathstars ze Švédska, kteří se po dlouhých 9 letech vrátili na scénu s novým studiovým albem. Nechyběly hity jako Blitzkrieg, Cyanide, Death Dies Hard, ale zahráli i dva nové songy právě z již zmiňovaného posledního alba. Koncert se nesl ve stejném tempu i atmosféře, jak si to pamatuju naposled, kdy jsem tuto kapelu naposled viděl naživo, až jsem si říkal, že jakoby ani jeden z členů nezestárl. Skinny Disco opět točil svými dlouhatánskými dredy a zpěvák Andreas neztratil svůj charismatický hlas. Od této kapely nejde očekávat, že budou headlinery festivalů, i tak jsem si je rád poslech a zároveň se ujistil, že jim to vlastně stále dobře šlape. I po těch letech.
Fotogalerie: https://www.facebook.com/share/1nLGMhPswb11tyv8/?
